Zde si můžete přečíst více o historii Haček

Odkud rod Kutých primárně pochází se mi nepodařilo zjistit, ale o tom, že kdysi žili v Hačkách, se už důkazy najít dají a sice v pozemkových knihách, ze kterých se dá soudit, že rodina Kutých se do nově obydlených Haček (kolem 1585) přistěhovala mezi prvními, krátce po obnovení vesnice, asi někdy kolem roku 1600. Odkud se přistěhovala se lze jen domýšlet. Je otázkou, zda náš rod patřil k prvním kolonizátorům, kteří přišli do původních Haček již v druhé polovině 12. století, žili zde do jejich zániku (kolem 1506) a pak se sem po letech vrátili nebo sem poprvé přišli až po jejich obnovení (přechodně pod názvem Neudorf). Jisté je, že v roce 1585 podle přiznání k berním krakoveckého panství již na jejich místě existovala obnovená osada pod názvem Nova Villa (Nová ves).

První písemný doklad o našich předcích v Hačkách je záznam v lánovém rejstříku z roku 1667, kde jsou uvedeni dva zástupci Kutých - Řehoř a Mikuláš. Mimochodem - je zajímavé, jak písař v tomto zápisu zapsal totéž příjmení pokaždé jinak - Mikuláš je uveden jako „Kutý“, ale jeho otec Rziha (Řehoř) jako „Kuttey“:






Zpočátku mi nebyl jasný jejich vzájemný rodinný vztah ani vztah k dalšímu členu rodiny - Pavlovi (I-1), který je zhruba v téže době rovněž uváděn v souvislosti s vlastnictvím pozemků v Hačkách. Studiem dalších pramenů jsem dovodil, že Řehoř (0-l) byl otcem těchto dvou, protože Řehoř je uveden jako předchozí majitel pozemku, který po něm vlastnil Mikuláš a Pavel byl starší Řehořův syn. Výše uvedený záznam v lánovém rejstříku tedy říká, že pole v Hačkách, které nyní patří Mikulášovi, bylo dříve Řehořovo. Podle tehdejšího práva totiž dědil grunt vždy nejmladší syn, aby otec měl co nejdéle zajištěnu obživu. V přiznávacím listu vrchnosti ze 14.12. 1668 (přepis) jsou kromě jiných usedlíků uvedeni i tito naši předkové:

Hačky:	zahrada	prázdné, ale nezpustlé	zpustlé zahrady
Řehák Kutý	x
Pavel Kutý	x
celkem v obci	9	2	3

Domnívám se, že Pavel je zde uveden proto, že již v té době byl ženatý, kdežto Mikuláš ještě ne a počítal se tedy do rodiny Řehoře. Na druhou stranu - v lánovém rejstříku je majitelem usedlosti již o rok dříve zapsán Mikuláš. Pro nás dnes není podstatné, kdo z nich platil daně, ale to, že máme doklad o jejich existenci.

Datum narození Řehoře můžeme jen odhadovat, resp. zpětně vypočítat. Uvážíme-li, že jeho staršímu synu Pavlovi (I-1) se narodilo dítě v roce 1661 (viz dále), tak mu v tu dobu bylo minimálně cca 25 let. Pak můžeme předpokládat, že Pavel se narodil někdy kolem roku 1635. A stejnou úvahou můžeme dojít k tomu, že jeho otec Řehoř se tedy mohl narodit někdy v letech 1600 - 1610 a ještě v roce 1668 žil v Hačkách, poněvadž je uveden v soupisu poddaných z toho roku. Vzhledem k tomu, že tato úvaha není písemně doložena, označil jsem ve schematu rodokmenu (na www.myheritage.cz) Řehořovu generaci jako nultou s jediným zástupcem.

Poněvadž panství bohuslavsko-krakovecké bylo spravováno vždy bezprostředně samými vlastníky a pozemkové knihy byly založeny až v r.1767 (Kladky 1614, urbář 1520), nemáme o poddaných a jejich počtu naprosto žádných zpráv. Jen v přiznání z r.1585 uvádí Vilém Bítovský na celém panství Krakovec 87 poddaných a 2 lhotníky. Lze tedy opatrným odhadem počítat u Haček s 8 až 10 poddanými.

Jednou z prvních evidencí pozemků byl tzv. lánový rejstřík sepsaný na zámku v Krakovci 30.7. 1677 a Hačky jsou v něm uvedeny na prvním místě. Byl sestavován pod kontrolou komise a pod přísahou zástupců obce a tudíž je pravdivý v údajích jmen, ne výměry, ta byla udávána v počtech kusů polí, což bylo nedokonalé. Mezi osmi hačkovskými zahradníky s polem je uveden i Mikuláš Kutý, dříve držel tuto usedlost Říha Kutý, ale to už je zmíněno výše. Včetně jeho je v Hačkách zaznamenán tento počet poddaných: starousedlí 8, nově usedlí 5, nově pusté 1 - přepis.
Půda byla při znovuzaložení obce rozměřena na 14 stejných dílů (pro 16 stavení), všechno byli jen zahradníci nebo podruzi, (č.15 byla obecní chaloupka), pole k ní patřící bylo u hospody. O velikosti tehdejších vesnic si můžeme udělat představu podle počtu komínů - Hačky 11, Hvozd 16, Rakůvka 6, Luká 12, Bohuslavice 9, Polomí 8, celé panství 109 - jsou to spolehlivé údaje, poněvadž podle toho se platila domovní daň. Roboty před rokem 1657 nejsou přesně známy, byly však asi úplné. Půda u Haček byla tehdy kamenitá, výnosy nízké, ze 30 snopů se vymlátilo jen 1,5 - 2 věrtele žita. Vysvětlení pojmů a měr je v kapitole Historie a Genealogický slovník.

V té době se již také začínají na farách zakládat matriky, ale příliš spolehlivý zdroj to není, protože byly vedeny nesystematicky a údaje jsou velmi mezerovité. Proto zůstávají i nadále cenným zdrojem o jénech obyvatel i urbáře statků vrchnosti z let 1657-60, 1661, 1689, 1699 a z přiznání v lánových rejstřících.

Další informace o konkrétních poddaných obsahují tzv. Rektifikační akta z let 1749 - 1768, která byla zpracovávana jako podklad pro tereziánský rustikální katastr. Jejich nejpodstatnější části je tzv. "Poddanská přiznávací fase" z roku 1749, kde jsou uvedena jména držitelů pozemků, názvy jednotlivých tratí (polí) a jejich výměry, druhy řemesel apod. a vrchnost tak měla podklady o výnosech a mohla přesněji určit daně. Uvedený odkaz zobrazuje údaje o pozemcích Mikuláše Kutého (přepis).

Pro zpřesnění pozemkové evidence byl od 10.5. 1765 zaveden tzv "Tereziánský katastr", který v Hačkách uvádí tyto osadníky:

1. Georg Kubíček	8. Josef Jedlička
2. Anton Švenda	9. Paul Navrátil
3. Jan Jedlička	10. Jan Trulich
4. Josef Kuba	11. Jan Vondráček
5. Ondra Švec	12. Karel Kodaj
6. Thomas Sedláček	13. Venzel Kodaj
7. Jan Jedlička	14. Jakob Kuty

U Jakuba jsou uvedeny pozemky, které mu patřily, pod jejich místními názvy - např. "Za humny", "Pod dědinou", "Na nivách" ... celkem 12 políček o výměře cca 11 měřic. Z podrobné evidence je jasně vidět tehdejší trojpolní systém hospodaření - Jakubova pole jsou rozdělena na tři skoro stejné díly: Winterfeld (ozimy) - 4 měřice, Sommerfeld (jařiny) - 4 měřice a Brachfeld (úhor) - 3 měřice. Poslední položkou je "Gras Garten", ale ta jen pro úplnost, protože žádnou neměl.
(Čísla u jmen osadníků jsou jen pořadová čísla usedlosti v urbáři, poněvadž číslování domů v dnešním slova smyslu bylo v našich zemích zavedeno až roku 1771 - pozn JK)
Nevím o kterého Jakuba jde, poněvadž Jakub (III4), který by připadal v úvahu, by měl již podle matrik být minimálně od roku 1727 v Malé Rakové, kde se mu narodil syn Václav (IV-14). Rovněž neumím vysvětlit, proč je v Hačkách uveden jen Jakub, když by podle záznamů matrik měl tou dobou žít v Rakůvce a naopak není uveden Jan (III-5), který měl v té době již tři děti u nichž je uvedeno jako místo narození Hačky. Navíc je Jan uváděn v matrikách na otcovském gruntu (Hačky č. 2 ), tak jak mu podle tehdejšího práva náleželo.

Přibližně z té doby pochází i detailní rozpis daní a robot (přepis), které museli hačkovští - včetně rodiny Josefa Kutého - vrchnosti odvádět.

Nedostatky předchozích evidenčních katastrů měl odstaranit nový "Josefínský" katastr z 1.10. 1787. V Hačkách již uvádí celkem 17 osadníků, hned na druhém řádku je Josef Kutý (IV-16). Na tomto místě je uveden proto, je usedlosti jsou již řazeny podle domovních čísel a na prvním řádku je Anton Vychodil s č.1 jak je vidět na kopii seznamu držitelů gruntů s detailně vypsanými druhy a výměrami pozemků.

O daňových povinnostech tehdejších obyvatel Haček poskytují informace urbáře, což byly seznamy poddaných s uvedením výše jejich plateb pro vrchnost. Nejstarší urbář statku Krakovec (rukopis kláštera Všech svatých v Olomouci) není bohužel datován, Hačky jsou uvedeny pod názvem Neudorf. V Hačkách je uvedeno celkem 14 rodin poddaných a celkový výnos z osady byl 28 zlatých ročně. Podle něj naši předkové odváděli vrchnosti:

Chalupa	Jméno	Daň	Slepic	Vajec
č.10	Říha Kutej	15 gr.	3	50

Říha (Řehoř) Kutý (0-1) tedy odváděl vrchnosti na sv. Jiří 15 grošů a na sv. Václava 15 grošů, 3 slepice a 50 vajec. Zde je také první (kromě matrik) jmenovitá zmínka o našich předcích. To, že je zde uveden pouze Řehoř ještě více podporuje předpoklad, že to byl první člen našeho rodu, který bydlel v obnovených Hačkách.

V urbáři statku Krakovec z roku 1657, kdy statek patřil Ferdinandovi, knížeti z Dietrichštejna, jsou naši předkové zmiňováni pouze v obci Hačky v souvislosti s platbami pro vrchnost, a to jmenovitě:

Poř.	Jméno	Statut	Daň	Slepic	Vajec
1	Pavel Kutej	lhotník	15	3	50
14	Říha Kutej	usedlý	15	3	50

Platili tedy na sv. Jiří (24.4.) a sv. Václava (28.9.) po 15 krejcarech, 3 slepice, 50 vajec. Celkem tehdy bylo v Hačkách 14 usedlostí a celkový výnos z obce byl: o sv. Jiří 6 zl. a 23 krejcarů, o sv. Václavu opět 6 zl. a 23 krejcarů, navíc 41 slepic a 11 kop vajec. Jejich robotní povinnosti byly definovány takto: "Roboty všechny a všelijaké pěší dle nařízení, kdekoliv se obrátí, vykonávati, a ti co koně mají, když potřeba toho pilná jest, pod semeno každý po 2 neb 3 dnech z jara i v podzim voziti povinni jsou."

Další povinnosti stanovené v tomto urbáři: "Na obzvláštní paměť se bere, že již psané dědiny - nevyjímajíc žádného, každoročně povinováni jsou, předně: ryby po vylovení rybníků dle rozvržení slušně brali a podle šacování platili, dříve z leniv J.K.M. (Jeho Knížecí Milosti - pozn. JK), jakož se uzná, a tu, kde se jim vykáže, na provázky, každý po 18 krejcarech i dráže času podzimního kupovali. Za husy ročně vycházející, za každou po 18 krejcarech, za slepici 8 krejcarů a 1 vejce po 1/2 krejcaru platiti od starodávna povinni jsou. Při svezení obilí do stodol jest, krom Lidměrovských a Hvozdských sedláků, jeden každý poddaný povinen na mlatech J.K.M., kde se nařídí, po 6 měřicích obilí, jak jim se rozdělí a poručí, bez míry namlátiti, kteréž pokořejný se jmenuje. Když jest čas žniva, jeden každý sedlák, i Hačkovští, tak, jak dluho trvá, po dvou osobách bodrých ženců vypravovati opovázáni jsou, druzí pak zahradníci z dědin toliko po jednom."

V urbáři z r. 1661 pro obce Krakovec, Rakůvka, Polomí, Luká, Hvozd, Otročkov, Ludmírov, Dětkovice jsou předkové zaznamenáni pouze v Hačkách a odváděli:

Poř.	Jméno	na sv. Jiří	na sv. Václava	Slepic	Vajec
9.	Gregor Kutý	15 grošů	15 grošů	3	50
13.	Pavel Kutý	15 grošů	15 grošů	3	50

Jméno „Gregor“ (Řehoř) je třeba odlišovat od později se vyskytujícího Georg (Jiří).

Následuje urbář z roku 1689 pro obce Krakovec, Rakůvka, Polomí, Luká, Hvozd, Otročkov, Ludmírov, Bohuslavice, ale nikdo od nás tam není jmenovitě uveden, což je divné, zvláště když počet osedlých zůstal 14. Jsou tu psáni: Pavel Zbořil, Pavel Hanák, Jan Zapletal, Jakub Švec, Petr Sedláčků, Duchek Švenda, vdova Konečná, Havelka, Matouš Doležel, Jan Trulich, Havel Vyroubal, Jura Kohoutek, Pavel Zajíček a Jura Dostál. Všichni platí o sv. Jiří a sv. Václavu po 1 zl. Ostatní povinnosti se asi nemění, poněvadž je zde konstatováno: „V tej dědině jsou samé poloselské grunty, robotami a jinými všemi a všelijakými povinnostmi vrchnosti opovázáni jsou“

K těmto povinnostem přibývají i kontribuce na opravy - v Hačkách každý po 15 groších, a pro ilustraci uvádím i poplatky za církevní služby z roku 1682: křest - 7,8,10 grošů (malý, střední, velký), zápis 1 dítěte 2 gr 1 den, svatba 1zl, 1 zl. 5 gr, 1 zl. 10 gr, za zápis svatby 2 gr 1 den, pohřeb dítěte 8, 10, 12, 15 gr, pohřeb dospělého 15, 18 gr, 1 zl., pohřeb s promluvou a konduktem 2 zl. 5 zl. - 3 zl., pohřeb v kostele (do hrobky) 6 zl., za věčné světlo a kondukt 1 zl. 10 gr - 2 zl. Z 1 krávy se počítalo 16 mázů másla a 30 funtů sýra ročně.

V r 1665 odváděly Hačky a Olbramice jako desátky faráři 23 kop a 55 snopů rži (žita), 23 kop a 22 snopů ovsa, 6 beček piva a 7 zl. 22 kr úroků. Později 14,5 kopy rži a tolik ovsa, 5 beček piva a 3 zl. 22 kr úroků. Učitel dostával od farních obcí ročně 12 zl. a 6-7 měřic rži (žita).

Urbář z roku 1699 je německy psaný obsahuje soupis stálých činží (nájmů), panské hospodářství. podrobný německý a český popis hranic a opis sumáře pro lánský rejstřík. V Hačkách je stále 14 rodin a všichni jsou 1/2 sedláci se všemi robotami, platí 2x á 1 zl., a k tomu přádlo: 1 kus - 13 velkých podstavců (1000 provazců nití). Tady se už objevuje i Pavel, ale po Mikulášovi stále ani stopa.

Řada urbářů je zakončena odhadem zisku z celého statku v roce 1699, kdy k statku patřilo celkem 50 celoláníků, 41 pololáníků, 67 zahradníků a peněžní výnos byl 315 zlatých a 36 krejcarů.

Ale vraťme se zpět ke sledování rodové linie, byť je to v těch dávných dobách poměrně složité a neúplné. Výše uvedený urbář z roku 1661 je současně nejstarším pramenem, kde se poprvé vyskytuje jméno Řehořova syna Pavla (I-1). Odhaduji, že se narodil kolem roku 1635 a roku 1660 se oženil s Magdalenou, dcerou po zemřelém Janu Jakoubkovi. Dokládá to nejstarší nalezený zápis v matrikách o našich předcích z Haček a sice narození syna Jana (II-2) těmto rodičům.






Okraj matriky je sice utržený, ale i tak je text docela dobře čitelný, nicméně pro usnadnění ho přepisuji: Dne 30 května (1661 - pozn. JK) - Pavel Kutych, Magdalena - Jan - Tomáš Hopjan, Uršula Zajíčková - z Haček. A pro vysvětlení dodávám: rok tam není uveden - u starších matrik býval obvykle vepsán jen před prvním záznamem toho roku, příjmení manželky za svobodna se tehdy neuvádělo, Tomáš a Uršula byli kmotři, oba z Haček.
Mimochodem - na téže stránce matriky je o čtyři řádky výše zápis o narození dcery manželům Zajíčkovým z Bohuslavic a za kmotry dítěti byli Řehoř Kutý (01) a Anna Procházková z Krakovce. Možná na oplátku, protože - jak vidno výše - byla Oršula Zajíčková za kmotru vnukovi Řehoře - Janovi. To je cenné i proto, že víme, že Řehoř byl v roce 1661 ještě naživu.

Kromě výše uvedeného Jana měli Pavel a Magdalena dalších sedm dětí. Dohromady o nich nic nevíme, jen snad syn Bartoloměj (II-5) se odstěhoval do nedalekých Bohuslavic a jeho syn Bartoloměj III-2) pak pravděpodobně přesídlil do Hvozda, kde se po smrti manželky Anny jako vdovec oženil s Marianou Zapletalovou, ale tam se v další generaci stopa ztrácí. Z ostatních se v matrikách dochovaly záznamy o Ludmile (II-3), Regině (II-4), Magdaleně (II-6), Kateřině (II-7), Matoušovi (II-8) a Anně (II-9). Z nich jediný Matouš mohl založit mužskou větev, ale bohužel jak je vidět na záznamu v matrice po 10 dnech zemřel a matrikář (s chybami) zapsal že:






"Dne 6. září zemřelo nemluvňátko jménem Matouš Pavla Kutýho z dědiny Haček a v chrámu Páně Bohus.(lavickém - pozn. JK) odpočívá ". Zápis je z roku 1672, to se ještě psalo česky.

V žádném z výše citovaných dokumentů není uveden druhý syn Řehoře - Mikuláš (I-2), asi byl stále ještě svobodný a nemusel platit vrchnosti. Přesto je to on, kdo sňatkem s Barborou, dcerou Duchka (Duchoslava) Švendy z Haček, v r. 1672 položil základ (aspoň ten zjistitelný) celému rodu. Matrikář to zaznamenal takto:











V česky psaném textu se říká, že: „Dnie 31. ledna v stavu manželskym potvrzeni sou poctivy mladenec Mikulas Kutey z Haček (s) deveckou Barborou vlastni dcerou Duchka Švendy z died(iny) Haček. S(vědkové): Jan Dubšů z Velimo(va), Jakub Kovarz."

Dalším dokladem o něm je zápis v matrice zemřelých, kde se uvádí:.











V českém zápisu z roku 1684 se praví: „... usnul v pánu Mikulaš Kutý z Haček věku svem 39 let majic V chramu Panie bohuslavskyho pochovan jest.“ Můžeme se jen domýšlet co se tehdy přihodilo, že měsíc před Mikulášem zemřela jeho manželka Barbora (ve věku 34 let) a krátce nato i jejich pětiletý syn Tomáš (II-11). Mikulášova dcera Rozina (II-12) se roku 1695 provdala za Ondřeje Švece, syna Matyáše Švece z Hvozda. Za posledního Mikulášova potomka pokládám dceru Kateřinu (II-13), byť matriční záznam o jejím narození není jednoznačný díky špatně čitelnému zápisu matrikáře. Pro Mikuláše svědčí to, že i po přepsání zřejmě původně chybně zapsaného příjmení, je toto relativně zřetelné jako Kuty (viz srovnání způsobu psaní velkého "K" v okolních záznamech) a také předpokladu, že v té době se v tak malé obci jako Hačky jistě nevyskytovali další rodiče se shodnými křestními jmény. Navíc je to reálné časově i biologicky.
Další Mikulášův syn Jiří (II-10) vše přežil a zatímco stopa potomků Pavla (I-1) se po několika generacích ztrácí, potomci Jiřího jsme my všichni, kteří jsme se dožili těchto dnů. Záznam o jeho narození vypadá v matrice z roku 1676 takto:

Datum (den):       Rodiče:               Dítě:            Kmotři:           Místo:








Jiří se oženil s Annou, dcerou Jakuba Czapka (Čapka) ze Hvozda, o čemž svědčí tento záznam v matrice oddaných:











Latinský text praví:„Hačky, dne 30. ledna je oddán Georg (Jiří - pozn. JK), syn zemřelého Mikuláše Kutého z Haček s pannou Annou, dcerou zemřelého Jakuba Czapka ze Hvozda. Přítomní svědkové: Georg Kubálek z Luké a Georg Bořil ze vsi Hačky.“

Jiří (II-10) s Annou měli osm dětí: Martina (III-3), Jakuba (III-4), Jana (III-5), Annu (III-6), Kateřinu (III-6), Pavla (III-8), Annu (III-9) a Matyáše (III-10).
Martin (III-3) se oženil s Rozinou, dcerou Matěje Zapletala z Velké Rakové, jejich nejstarší syn Jan (IV-7) měl za manželku Janu (příjmení není uvedeno) asi napřed žili v Luké, protože se tam narodily jejich první 4 děti: Terezie (V-6), Jan (V-7), Mariana (V-9) - provdala se za Josefa Nevrlého z Luké a Rozálie (V-10). Další děti Josef (V-11) František (V-12), Kateřina (V-13), Jakub (V-14) a Anna (V-15) mají již jako místo narození uveden Ješov č. 4 . Jakub (V-14) se oženil s Pavlínou Dostálovou a zůstali v Ješově, kde se jim narodil František (VI-23) - oženil se s Josefou Pytlíčkovou z Veselíčka. Jejich druhý syn - Antonín (V-22) má ale jako místo narození uveden Vilémov. O dalších osudech těchto dvou synů se mi nepodařilo nic zjistit. Nejmladší dcera Jana se jmenovala Anna (V-31) a provdala se za Jiřího Prokeše a měli dceru Marianu (VI-1). Další děti Martina (III-3) byli: Petr (IV-8), Magdalena (IV-9) - provdala se za Bartoloměje Tesaře z Pěnčína, Šimon (IV-10), Tomáš (IV-11), Jiří (IV-12), Mariana (IV-13) a poslední byla opět Mariana (IV-19).
Jakub (III-4) měl za první manželku dceru Duchoslava Hrazdila z Haček - Rozálii. S ní měl dva syny Václava (IV-14) a Josefa (IV-15). Václav se oženil s Magdalenou Vaňákovou a měli děti Marianu (V-15) - provdanou za Matyáše Hrazdila a Matyáše (V-16). Druhý Janův syn Josef se oženil s Magdalenou Zapletalovou a měli děti Marianu (V-17) a Annu (V-18). Jakub (III-4) se po smrti manželky Rozálie opět oženil a s Kateřinou Grulichovou měli syna Matyáše (IV-20).

Jejich tři synové - Martin (III-3), Jakub (III-4) a Jan (III-5) zakládají tři větve rodu: ve Velké Rakové (Raková), Luké a Hačkách. Větev Martina a Jakuba se pak opět po dvou generacích ztrácí. Pozoruhodně vysokého věku se dožil nejmladší Jiřího syn Matyáš (III-10), ale nepodařilo se mi najít žádné jeho potomky. Dcera Anna (III-9) se provdala za Jiřího Vaška z Kladek. Sourozenci Jan (III-5), Anna (III-6), Kateřina (III-7) a Pavel (III-8) pravděpodobně zemřeli již jako děti. O Janovi (III-5) viz dále.

Dne 20.4. 1693 se v Hačkách udává 11 komínů, ale je nutno si uvědomit, že nelze jednoduše počítat 11 komínů = 11 domů. Tehdy byl komín nákladná novinka, měla jej jen selská stavení, domky podruhů a domkařů měly jen otevřená ohniště a kouř unikal doškovou střechou. Protože byl komín znakem zámožnost,i platila se z něj zvláštní daň.

Pro výpočet daní byly prováděny odhady výnosů jednotlivých polností, v r. 1749 počítán výnos pro Hačky 21/2 měřice rži (žita) z měřice pole. Skladba pozemků byla následující:

1. poddaní 1 měř á 750 sáhů - obdělávané....................á 42 kr = 112 zl. 47 gr
2. poddaní 1 měř á 750 sáhů - úhory..............................á 14 kr = 22 zl. 38 gr
3. poddaní 1 měř á 750 sáhů - luka................................á 14 kr = 14 zl.
4. poddaní 1 měř á 750 sáhů - pustiny............................á 7 kr = 5 zl.
5. obec
6. pole, pastviny (les 2 měř)............................................á 4 +7 kr = 29 gr
7. pro vojenské daně po r 1757 = odhad výnosu...........159 zl. 17 gr

Celkem měla obec 280 měřic půdy (+ 7 zahrad), z toho bylo obděláno 140, úhorem 143, k tomu 1 obecní domek bez polí a zahrad - č.p. 10 (Jan Koutný) a panskou hospodu v č.p. 9. Nejsou uvedeny žádné lesy. V r. 1750 přiznává vrchnost na krakoveckém panství příjem z Haček (tzv. dominikální fasse) celkem na sv. Václava 13 zl., na sv. Jiří 13 zl., přádelné 3/54, nájem z hospody v Hačkách 24 zl., každý chalupník měl povinnost 13 dní roboty, z toho 3 dny pěší. Zajímavý je i text kupní smlouvy panského hostince v Hačkách Františkem Polesem z 1.10. 1762 zanesený v pozemkové knize, ale netýká se našeho rodu, proto ho neuvádím.

V roce 1754 se uskutečnilo v souvislosti s reformou daní, armády a státní správy i historicky první sčítání lidu na našem území. Na Moravě tehdy žilo 1,42 mil osob. Sčítací archy se však bohužel nezachovaly.

Již zmíněný Jan (III-5) se narodil r. 1708 a v matrice je jeho křest zaznamenán takto:











V záznamu se praví: „Z Haczek, 19, Pokrztien jest Jan Otecz Jirzik Kutý Anna materz, Kmotrove Matiey Bezdiek, z Ludmirova, Rozyna manzielka Mikulass Kovarz z Kluzinka“. Oženil se s Annou, dcerou Pavla Vysloužila z Haček, měli tři děti, z nichž nejstarší syn Josef (IV-16) se stal pokračovatelem rodu. Jeho sestra Rozálie (IV-18) zemřela na zápal plic a Mariana (IV-17) měla jako svobodná matka syna Vavřince (V-30). Ukázka z matriky narozených:










Josef (IV-16) se v roce 1757 se oženil s Marianou, dcerou Antonína Kodaje z Bohuslavic. Nejstarší z jejich dětí - Pavel (V-19) byl - spolu s mladším bratrem Františkem (V-24) - klíčovými postavami pro další pokračovánmí rodu (viz dále v textu). Jejich dalšími sourozenci byli Kateřina (V-20) provdaná za Jakuba Otáhala, Šimona (V-21) se oženil s Kateřinou Šimkovou z Rakové a měli dceru Polyxenu (VI-13) - zemřela ve 3/4 roce na psotník, dalším Josefovým potomkem byl Matyáš (V-22), který s první manželkou Kateřinou Švecovou měli dcery Polyxenu (VI-14) a Marianu (VI-15). Tato Polyxena se stala svobodnou matkou syna Františka (VII-18) - zemřel již ve 2 letech rovněž na psotník. Druhou manželkou Matyáše byla Kateřina Janečková z Haček, ale děti již neměli. Když Matyáš v 50 letech zemřel na vodnatelnost, provdala se Kateřina za Františka Vychodila. Josefův syn Jan (V-23) zemřel v dětském věku a po něm následoval již výše (i níže) zmíněný František (V-24). Výčet sourozenců uzavírá Mariana (V-25) provdaná za Šimona Polesa z Haček. Mariana zemřela v 86 letech sešlostí věkem a stejně tak i Josef (1736 - 1809), který se stal prvním členem rodu jenž si koupil vlastní chalupu, jak vyplývá z textu kupní smlouvy z r. 1768 zanesené v pozemkových knihách. Protože to byl přelomový moment v historii rodu tak uvádím přepis této kupní smlouvy.

Není bez zajímavosti, že přestože je ve IV. generaci doloženo 20 osob, bylo (jako v předchozích 100 letech) pokračování rodu závislé na jediné osobě. Pokud by se tento nedožil dospělosti, rod by již dávno vymřel po meči.

Další zápis je z r. 1787 o prodeji (de facto ale darování) téže usedlosti Josefem Kutým jeho synovi Pavlovi V-19 (1764 - 1843), opět přikládám přepis převodní smlouvy.

Obec Hačky se postupně rozrůstala, pro ilustraci uvádím počet domů jak se měnil během necelých 200 let.

Rok	domů	Rok	domů
1771	15	1851	24
1781	15	1861	24
1791	17	1871	29
1801	19	1881	40
1811	21	1891	43
1821	22	1901	44
1831	24	1911	47
1841	24	1921	50

Jednotlivé usedlosti postupem času měnily majitele, v tomto přehledu uvádím jen ty, které se nás týkají.

Usedlost	majitel	Usedlost	majitel
čtvrtlán č.2		domek č.46
	1768 - Josef Kutý		1909 - Pavel Kutý
	1787 - Pavel Kutý		1911 - Emil a Eva Pluháčkovi
	1813 - František Kutý
	1842 - Tomáš Kutý (Marie Studená)
	1865 - František Kutý (Antonie Petrová)
	18741 - Antonín Kutý
	1899 - Antonín Kutý (Marie Kočí)
domek č. 17		domek č. 20
	1825 - Karolina a František Kutý		1085 - Jan Kutý - koupeno místo
	1865 - František Poles		1841 - Lorenc Doležel
	1865 - Benedikta a František Horák		1843 - Jan Pluháček
	1881 - Marie Fibíková		1845 - František a Anna Chytilovi
	1886 - Františka Fibíková		1892 - Ignác Chytil
	1893 - František a Antonie Kutý		1895 - Františka Chytilová
	1926 - Antonín Kutý		1899 - Antonie Pluháčková
domek č. 24		domek č. 28
	1816 - František Kutý		oddělen 1/8 lán od č. 6
	1818 - Libor Kutý		1870 - Františka Muzikantová
	1937 - Jiří a Magdalena Chytilovi		1895 - Josef a Josefka Kutý
	1845 - František Vychodil		1910 - Josef a Františka Vychodilovi
	1856 - Karel Vychodil	domek č. 33
	1863 - Isidor a Františka Koupilovi		1874 - Anton a Marie Žváčkovi
	1888 - Josef a Marie Sropkovi		1905 - Anton Žváček (syn)
	1902 - František a Antonie Stropkovi		1908 - Antonín Muzikant
	1922 - Josef a Marie Švecovi		1909 - Josef a Františka Kutý

Některá domovní čísla vznikla tím, že výměnek na nich zřízený se dostal jinému majiteli a následkem toho obdržel i samostatné domovní číslo.

Teprve Josefovi synové Pavel (V-19) a František (V-24) zajistili větší rozšíření rodu. Pavlovo (V-19) narození je v matrice zaznamenáno takto (příjmení jeho otce je hanácky zkomoleno na „Kotey“):











Pavel (V-19) byl nejprve zahradník (tedy ne povoláním, ale majitel domku č. 2 se zahradou), potom chalupník a čtvrtláník, vzal si za ženu Annu, dceru Bartoloměje Kubíčka z Haček (jeho manželka Kateřina byla Pavlovi za kmotru u křtu, jak je vidět na výše uvedeném záznamu z matriky). Jeho bratři Šimon (V-21), Matyáš (V-22) a František (V-24) byli podruhy. Šimon (V-21) se oženil s Kateřinou, dcerou Martina Šimka z Rakové a přesídlil do Rakové, kde se jim narodila dcera Polyxena (VI-13), ale brzy zemřela a další potomky se mi nepodařilo zjistit. Matyáš (V-22) se oženil s Kateřinou, dcerou Jana Švece z Haček 9, měli dvě dcery, z nichž starší Polyxena (VI-14) měla později nemanželského syna Františka (VII-18), který rovněž zemřel záhy po narození. Po smrti své manželky (asi v roce 1811) se Matyáš brzy znovu oženil a to s Kateřinou, dcerou Martina Janečka z Haček 22. Po pěti letech pro změnu zemřel Matyáš a vdova Kateřina se provdala 17.7. 1826 za Františka Vychodila (*1778) z Haček 12. Co se stalo s dalším Josefovým synem - Janem (V-23) nevím, asi brzy zemřel. Posledním ze sourozenců byl František (V-24), jehož narození v roce 1773 potvrzuje tento záznam v matrice narozených:












František se oženil s Marianou, dcerou Martina Švendy z Krakovce. Měli pět dětí, z nichž dva synové Libor (VI-16) a Jan (VI-18) založili významné větve rodu. První zůstal v Hačkách druhý přesídlil do Slavíkova - více o této větvi v kapitole Slavíkov. Jan (VI-18) zemřel na choleru a jeho manželka Mariana sešlostí věkem. Kromě dvou synů měli František s Marianou i tři dcery: Anna (VI-20) se dožila jen jednoho týdne, následující Anna (VI-21) se provdala za Petra Krále z Krakovce. Poslední dcera Karolína (VI-19) se provdala za Františka Polesa z Vojtěchova. Tímto se rod, dosud sídlící vpodstatě v jedné vesnici, štěpí na základní větve, a to tak, že potomci Pavla (V-19) zůstávají v Hačkách a potomci jeho bratra Františka (V-24) se rozcházejí do Vilémova (Josefa VII-22), Slavíkova (František VII-25) a Laškovského Dvorku (Jiří VII-26 a Jan VII-28). Pravděpodobně je to - kromě jiného - i vliv zrušení poddanství v roce 1848 a tím usnadnění migrace obyvatelstva. Pro přehlednost proto tyto potomky neuvádím zde, ale v příslušných kapitolách kroniky.

Nepřesnosti v lánovém rejstříku a úmyslné zatajování pozemků a výnosů z nich vedlo ke snaze vytvořit katastr nový - tzv. tereziánský (r.1756). Pole byla sepsána podle honů a jejich výměra měřena sedláky za dozoru obce nebo vrchnosti. Výměry byly á 750 čtver. sáhů. V tereziánském katastru jsou opět zmiňováni jako majitelé polností v Hačkách Mikuláš a Říha, byť jsou tam vlastně jen opsána ze zápisů minulé vizitace, tj. z r. 1670:











V letech 1771 - 1772, po četných válkách, zavládl v českých zemích hladomor, při kterém jen v Čechách zemřelo podle střízlivých odhadů asi čtvrt milionu lidí, tj.1/10 všeho tehdejšího obyvatelstva. Právě v těchto letech, po neúrodě, tuhé zimě a následujících záplavách, došlo ke zlomu v pěstování brambor, které do té doby sloužily jen jako krmivo pro dobytek. Shodou okolností v té době obcházela zemí tzv. konskripční komise, provádějící sčítání obyvatelstva a rozdávala chalupníkům a statkářům "numera" - vůbec první popisná čísla domů. Brzy nato se objevila i tzv. komise urbariální, pořizující v souvislosti s chystanou reformou soupisy všech robotních, naturálních, peněžních a jiných povinností poddaných vůči vrchnosti. Při vyměřování tzv. Josefinského katastru v letech 1784 - 1789 byla poprvé zjišťována nejen výměra dominikální (panské) a rustikální půdy (v držení poddaných), ale i průměrné výnosy. Vynásobením průměrného výnosu cenami obilí se došlo k základu daně, která se pak napříště používala.

Urbariální fasse představuje generální soupis všech pohledávek, robot, platů, dávek, činží, výměr selské, obecní a panské půdy. Níže citovaná byla sepsána 31.12. 1775 a platby v ní uvedené byly splatné na sv. Jiří a sv. Václava á 1 zl. Další povinnosti v ní uvedené:

robota: od 1.1. do 27.3. (Jana Baptisty) a od sv. Václava (28.9.) do 1.11. osoba týdně 3 dny mimo tyto dny 1 osoba po celý týden, v případě potřeby lze zaměnit 2 dny pěší roboty za 1 den potažné s 1 koněm. Dávky faře byly tyto: každý po 7 kr. platu, 1/2 žejdlíku másla, 4 vejce, celkem 1 zl. 38 kr., 1 máz 3 žejdlíky a 56 ks vajec.

V té době bydleli v Hačkách tyto rodiny: č.p. 1. Jurníčková, 2. Kutý, 3. Vychodil, 4. Vychodil, 5. Pluháček Václ., 6. Pluháček Václav, 7. Škurek, 8. Mačkal, 9. Havlíček, 10. Blažek, 11. Šnevajs, 12. Vychodil, 13. Koutný, 14. Studený, 15. Jedlička, 16. Švec, 17. Přichystal a dále Žváček, Kaláb a Oháňka. Obyvatelé nebyli vždy majiteli usedlostí proto uvádím jejich přehled podle vztahu k usedlosti:

Hačky:		chalupníci	zakoupení
č. p.	poř.č.	současný majitel	majitel v R.A.
16	1	Florián Švec	Jiří Kubíček
15	2	Jiří Koutný	Antonín Švenda
14	3	Bartoloměj Hopjan	Jan Jedlička
13	4	Karel Pluháček	Josef Kuba
12	5	Mathias Švec	Ondra Švec
11	6	vdova Sedláčková	Tomáš Sedláček
10		Antonín Chytil	+ 3 měřice obecních polí
9		panská hospoda
8	7	Jakub Marek	Jan Jedlička
7	8	Josef Jedlička	Jan Jedlička
6	9	Jakub Zapletal	Pavel Navrátil
5	10	Antonín Zajíček	Jan Trulich
4	11	Matěj Kuba	Jan Vondřišek
3	12	Bartoloměj Kubíček	Karel Kodaj
2	13	Josef Kutý	Václav Kutý
1	14	Antonín Vychodil	Jakub Kutý
17		pastouška	osvobozená od všeho

Všichni platili daň 48 kr., domovní daň vrchnosti 2 zl., obci 4 zl., přádlo 1/2 štůčku nebo 9 kr, robota celoročně 1 den týdně. Kromě toho platili: daň vojenská ročně 4 zl., 27 kr, Stálé platy: sv. Jiří -1 zl., sv. Václav - 1 zl., sv. Martin 18 kr. V té době měli i robotní povinnosti: od 1.1. do sv. Jana Křtitele a od sv. Václava do 1.11. jedna osoba týdně 3 dny, mimo tato období 1 osoba celý týden. V případě potřeby mohly být 2 dny pěší roboty zaměněny za 1 den potažné s 1 koněm.

Povinnosti k faře: Hačky patřily do farnosti Bohuslavic a každý chalupník odváděl po 7 kr. v penězích a 1/2 žejdlíku másla, 4 vejce, všichni pak: 1 zl. 38 kr., 1 máz a 3 žejdlíky másla, 56 ks vajec

Při prodeji usedlosti musel nástupci zůstat 1 vůz, 2 koně, pluh, 2 brány, v Hačkách navíc ještě 7 měr osiva. Obec vůči vrchnosti v r. 1788 reprezentovali rychtář Ignác Jurníček a purkmistr Josef Bezděk.

V letech 1790 - 93 dochází k novému dělení půdy, takže z původně 14 + 2 usedlostí vznikají nové, selské usedlosti se nesmí dělit (jen s povolením vrchnosti), v Hačkách ale byly jen 1/2 lány, proto vznikají na obecní půdě za cenu 20 zl.. splatných v 10 letech a ročního platu obci 2 zl.. tyto nové usedlosti:

nové	majitel	pochází z
č.p. 17	František Kutý	č.p. 2
č.p. 18	Brabora Kubíčková	č.p. 3
č.p. 19	Pavel Zajíček	č.p. 5
č.p. 20	Jan Kutý	č.p. 2
č.p. 21	Ondřej Koutný	č.p. 15
č.p. 22	Jan Pluháček	č.p. 13
č.p. 23	Mathias Janeček	Rakůvky
č.p. 24	František Kutý	č.p. 2

Kromě uvedených plateb museli robotovat pro vrchnost 13 dní 2x ročně a platit ostatní daně. Od r. 1816 byl poplatek za rozdělení 150 zl.. bez ostatních povinností a v letech 1870-76 vznikly usedlosti č. 35, 26 (Mat. Žváček), 27 (Frant. Mačkal) od č. 15 Kočí, 30 od 7 - Vyroubal, 25 od 6 - Muzikant, 29 od 4 - Vychodil, č. 10 - pastouška.

Kontinuitu rodu ve větvi, která zůstala sídlit v Hačkách, zajistil nejstarší Pavlův (V-19) syn František (VI-5) *1792, nejprve byl zahradník, potom chalupník a nakonec čtvrtláník. Opět pro větší názornost uvádím kopii záznamu z matriky narozených:









František dne 4.4. 1813 koupil od svého otce Pavla (V-19) čtvrtlán v Hačkách jak uvádí tato kupní smlouva sepsaná v Čechách pod Kosířem - přepis. V r. 1815 se oženil s Viktorií, dcerou Jiřího Zapletala, familianta z Velké Rakové. Jejich první dva synové - Josef (VII-1) a František (VII-2) zemřeli krátce po narození, z dalších dětí je nutno se blíže zmínit o těchto: nejstarší žijící syn Tomáš (VII-3) *1818 se oženil s Marií, dcerou Pavla Studeného, rolníka z Malé Rakové 4 (Rakůvka) a zůstal bydlet v Hačkách. V roce 1851 už uměl psát (asi jako jeden z prvních), poněvadž se dochoval jeho podpis. Další Tomášovy osudy jsou popsány o několik stran dále, zde jen opět ukázka z matriky narozených:











Jeho bratr Josef (VII-4) se oženil s Petronilou, dcerou Matyáše Otruby, familianta z Velké Rakové 27 a dále žil ve Velké Rakové č. 27 jako familiant. Dalším z bratrů byl Jiří (VII-5), který se oženil s Annou Motyčkovou a odstěhoval se do Vilémova. Měli dvě dcery: Annu (VIII-12) provdanou za Štěpána Kvapila z Vilémova a Marianu (VIII-13), která se provdala za Františka Zatloukala z Vilémova. Jediný syn Josef (VIII-14) zemřel hned po narození (na "slabost"). Po Jiřím (VII-5) následoval František (VII-6), ten zůstal v Hačkách a oženil s Antonií, dcerou Jana Vyroubala z Hvozda č.1. Z jejich šesti dětí je nejdůležitější nejstarší syn - Jan (VIII-15), který s Barbarou Komárkovou založil hněvotínskou větev - dále viz Hněvotín.

František (VI-5) s Viktorií pak ještě měli další čtyři děti: Františku (VII-7) - provdala se za Josefa Blažka, syna Pavla Blaschka z Haček a Vincence (VII-8), ten se přiženil do Zastávky (dnes Pěnčín) - viz příslušná kapitola. Nejmladší Michael (VII-9) a Jan (VII-10) zemřeli v dětském věku.

Pavel (V-19) měl s Annou Kubíčkovou celkem 9 dětí. Nejstarší Kateřina (VI-4) zemřela na vodnatelnost, linie syna Františka (VI-5) je již popsána výše, Viktorie (VI-6) se provdala za Martina Kubu z Březska, Josef (VI-7) zemřel jako pětiletý na neštovice, Filip (VI-8) zemřel v 9 měsících na souchotiny, Apolonie (VI-9) se provdala za Snášela, Josef (VI-10) zemřel v pěti letech, jeho mladší bratr - rovněž Josef (VI-11) se oženil s Antonií, dcerou svobodné Kateřiny Janečkové z Haček 23, bydleli v Hačkách a měli šest dětí: nejstarší dcera Františka (VII-12) měla za svobodna dceru Františku (VIII-27) a dodatečně se provdala za Bartoloměje Stixe z Kandie. Sestra Františky - Antonie (VII-13) se provdala za Josefa Příborského z Veselíčka. Další dcera Barbora (VII-14) měla jako svobodná matka dceru Annu (VIII-55), která ale v necelých 3 letech zemřela na psotník. Předposlední dcerou Josefa a Antonie byla Anna (VII-15) a jejich jediný syn František (VII-16) zemřel v kojeneckém věku. Jako poslední se narodila Mariana (VII-17), později provdaná za Antonína Vorbergera ze Hvozda. Jejich otec Josef (VI-11) zemřel na zápal plic a jeho manželka Antonie na mrtvici.

Posledním dítětem Pavla a Anny byla Anna (VI-12). Ta se v roce 1835 vdala za Františka Chytila z Velké Rakové a z její svatební smlouvy, zde cituji jen pasáže o věnech obou stran (kompletní přepis je zde):

1) Zadává Anton Chytil svému synovi Františkovi svůj vlastní domek pod numerem 39 a tomu patřících na dvanást měřic dominikálních rolí tak jak on je a jeho předkové hned od roku 1789 užíval v tržní ceně 300 zl.. CM

4) Naproti tomu zase nevěsta Anna Kuti svému ženichovi Františkovi Chytilovi zadává 180 zl.. CM ve stříbrných penězích a dvě krávy do společného vlastnictví....."

Rodina v Hačkách se v té době rozrůstala a bylo třeba dalších domů. Podle pozemkové knihy si jeden pořídil i nějaký Jan (Johan) Kutý, poněvadž se v ní píše "... Johan Kuty koupil na základě kupní smlouvy ... z 2. února 1805 od obce Hačky stavební parcelu za cenu 20 zl. C.M. (a postavil na ní dům č.p. 20 - pozn. JK). Vlastník tohoto domu je kromě zemských, vrchnostenských a obecních povinností zavázaný obci roční činží 3 zl. a 45 krejcarů platiti. Rovněž má předkupní právo této reality obci nabídnouti. Majitel tohoto domku je povinný vrchnosti v Čechách 30 denní robotu odváděti, zápražní činži platiti a zaplatit existující taxu při každé změně vlastníka. V Čechách, 27.dubna 1842." Bohužel jsem zatím nepřišel na to o kterého Jana by mělo jít. Jan (III-5) již byl skoro 40 let po smrti a Jan (VI-18) na to byl v té době ještě mladý. Jediný, kdo připadá v úvahu je Jan (V-23), který byl (podle dostupných informací) svobodný a bezdětný. Nicméně podle matrik v domě č. 20 bydlel Janův synovec (pokud to byl on) - Josef (VI-11) s manželkou Antonií (rozená Janečková), ale žádné z jejich šesti dětí nezaložilo větev, která by přežila až do dnešních dnů. Možná také proto byl již v roce 1841 majitelem chalupy nějaký Lorenc Doležel a do rukou Kutých se již nevrátila. Poněkud tomu ale odporuje údaj v matrice, že i po roce se zde narodilo několik Kutých (Mariana VII-17 v r. 1844, Františka VIII-27 dokonce v r. 1851) - třeba tam žili společně. Prodejní smlouva na dům č. 20 zněla takto a její přepis je zde.

Pro další rozvětvení rodu byl důležitý i druhý syn Josefa (IV-16) - František (V-24) *1773, který se oženil s Marií Švendovou. Z roku 1818 se dochovala zajímavá kupní smlouva uzavřená mezi Františkem a obcí Hačky (přepis). Takto tedy koupil František Kutý (V-24) od obce pozemek pro stavbu domku (budoucí č.p. 24 ) a který obratem převádí další smlouvou viz (přepis) na svého nejstaršího syna Libora (VII-16), který měl zřejmě před svatbou s Marianou, dcerou Baltazara Pospíšila z Drahanovic.

Celou transakci shrnuje další záznam v pozemkové knize:

... Franz Kutty koupil stavební parcelu k vybudování domu od obce Haček s vrchnostenským povolením z 16. května 1816 za kupní hodnotu 150 zl.. W.W. Libor Kutty na základě odstupního kontraktu uzavřeného mezi Franzem Kuttym a jeho synem Liborem Kuttym ... je výše uvedený dům č. 24 v hodnotě 200 zlatých vlastnicky převedený a pozemkově-knižně zapsaný dne 10. září 1818. Na základě kvitance ze dne 15. ledna 1837 zaplatil Libor Kutty svému otci Franzovi Kuttemu sumu 200 zlatých."

O Liborově narození je v matrice tento záznam (příjmení otce je zapsáno jako „Kuté“):









Chalupník Libor (VI-16) měl s Marianou, pět dětí. Nejstarší byla Magdalena (VII-19), která se provdala za Jiřího Chytila z Bohuslavic. Následovala Františka (VII-20) a ta měla za manžela Fantiška Mačkala z Malé Rakové a uchovala se nám jejich svatební smlouva, přepis zde. Jejich mladší setra Eleonora (VII-21) za necelý rok zemřela na psotník. Následovala Josefa (VII-22) a tady dochází k zvláštní situaci, která se v rodokmenu vyskytuje ještě několikrát: Josefa se vdala za chalupníka Františka Lakomého, syna Ignáce Lakomého - familianta ve Vilémově 107, který po 20 letech bezdětného manželství zemřel. Dva roky po jeho smrti se Josefě - nyní již Lakomé - narodil syn František (VIII-28), otec neuveden, který si ponechal příjmení Kutý a s manželkou Terezií Koudelnou založil dodnes existující větev. Podle genealogických pravidel by tento František a jeho potomci již neměli do našeho rodokmenu patřit. Myslím, že tam však patří, a to nejen proto, že dodnes užívají stejné příjmení, ale že i biologicky nesou genofond našeho rodu. Je to jen pokračování po přeslici a ne po meči. Posledním ze sourozenců byla Mariana (VII-23), ale po půl roce zemřela na psotník. Libor (VI-16) i jeho manželka Mariana zemřeli sešlostí věkem.

Také mi nebyl jasný následující zápis v pozemkové knize: "Jiří a Magdalena Chitil získali tento obytný dům na základě manželské smlouvy ... datované 12. ledna 1837 od Libora Kutteho za cenu 160 zlatých jako své vlastnictví. V Čechách, 24.března 1837.", dokud jsem nenašel dokument nadepsaný: „ Svatební smlouvy který se staly dnes dole psaného dne a roku mezi Jiřikem, vlastním synem po zemřelým Jiřim Chittilu, sedláku z Bohuslavitz jakožto ženichem strany jedné, pak mezi Magdalenou vlastní dcerou Libora Kuttyho, domkaře z Hacžek jakožto nevěstou strany druhe na nasledujici zpusob totiž... Celý originální český text smlouvy je zde a je přepsán pro ukázku do písmene přesně. Kromě podpisů zúčastněných a svědků následují další formální texty a tato kvitance: „Kvitance. Na osumdesat rinskich konwenz mynce ktere gsem ga dole zastaweny od moyho syna Libora Kutyho z Hacžek za odstaupenau z chalaupky kterau gsem ga gemu zadal gak naležy od neho do mogich rukau přygal a obdržel tak ze gich njm wyce k pozadany nemam, a take se gemu powoluge, ze sobe to muze i kruntowny knyhy wymazaty nechat s timto quittirugy. Franz Kuti, wegminik
V Hacžkych 15. ledna 1837.“
Tak tedy přešla chaloupka jako věno Liborovy dcery Magdaleny do majetku Chytilových. V roce 1845 ji koupil František Vychodil a rovněž v ní již naše rodina nikdy nebydlela.

Další ze synů Františka Kutého (V-24) - Jan (VI-18) se narodil roku 1798 v Hačkách, jak je zaznamenáno v příslušné matrice:








Jan (VI-18) se oženil s Marianou, dcerou Leopolda Koutného, domkaře z Haček 18 a byl chalupníkem v Hačkách, posléze familiantem ve Slavíkově. Tady jen připomenu, že Mariana se za Jana provdala až v roce 1817 jako svobodná matka - měla již od roku 1810 syna Kašpara (VII-31), který později přijal příjmení Kutý, což se mi dlouho nedařilo rozluštit - více o něm v kapitole Laškovský Dvorek. Jako první společné dítě s Janem se jim narodila dcera Mariana (VII-24), bohužel se dožila jen 3 let. Prvním synem byl František (VII-25) a ten se oženil s Barborou Khýrovou ze Střelné a přestěhovali se do Slavíkova, pokračovaní zde). Následoval další syn Jiří (VII-26), který s Josefou Ottovou žil v Laškovském Dvorku - viz níže. Tento Jiří zemřel na „obrnu srdce“ a manželka Josefka sešlostí věkem. Současně nebo krátce po svém bratrovi se do Laškovského Dvorku přestěhoval i Jiřího bratr Jan (VII-28). Oženil se s Františkou, dcerou Antonína Reichstädtera ze Dvorka a měli sedm dětí - viz kapitola Laškovský Dvorek. Janova sestra Antonie (VII-27) se provdala za Františka Kodaje ze Slavíkova, mladší sestra Kateřina (VII-29) se nedožila ani svých prvních narozenin. Na konec seznamu sourozenců se řadí Františka (VII-30), ale ani ta se bohužel nedožila 1 roku.

Kromě synů Libora a Jana měl František (V-24) i tři dcery. Z nich Anna (VI-20) zemřela již po 7 dnech a její jmenovkyně Anna (VI-21) se provdala za Petra Krále, vdovce z Krakovce. S další dcerou - Karolínou (VI-19) souvisí i zápis v pozemkové knize, který osvětluje původ další chalupy a sice č.p. 17 , kterou koupil její otec František. Za rok přibyl na téže straně pozemkové knihy i další zápis tzv. "předávací instrument" o tom, že koupenou chalupu František převedl (protože neměl žádného mužského dědice) na svou dceru Karolínu (VI-19):
„Předávací instrument, který na konci současného roku a dne mezi Franzem Kuttym z Haček jako předávajícím z jedné strany a jeho dcerou Karolinou jako nabyvatelkou ze strany druhé pod vrchnostenským potvrzením byl uzavřený:
1) Franz Kutty z Haček odevzdává v situaci, kdy nemá mužského dědice, svůj v obci Hačky pod No. 17 se nacházející grunt své nejstarší dceři Karolině s právem pozemkově-knižního zápisu, v odevzdávací ceně 66 C.M., kterou mu jeho dcera při jejím vydání složit má.
2) odevzdávající nemá při tomto gruntu obdržet žádný výměnek, poněvadž již tento má u svého syna Libora v čísle 24
3) Má přebírající ode dne nabytí všechny k tomuto gruntu vztahující se daněn a veřejné povinnosti z vlastního platit a pozemkové vrchnosti celoročně 13 dní pěší roboty odvádět a do obecní pokladny 2 zl. 30 kr ročně domovní daně odvésti. Dále pak 9 kr v panské rentě platit.
V případě, že nabyvatelka všechny tyto podmínky plnit se zavázala, tak bude tímto pozemkově-knižní zápis tohoto domku povolený a tato odevzdávací listina bude dotčenými stranami a svědky podepsána.
V Čechách, 6. listopadu 1826“

Důvodem asi bylo, že se Karolína o 4 dny dříve vdala za Karla Polesa z Vojtěchova, jak o tom svědčí text svatební smlouvy:
Dnes, dole psaného dne a roku staly se dobrovolně a nezrušitelně svatební smlouvy mezi těmito níže psanými svobodnými osobami, totiž mezi Franzem, vlastním synem Matouše Polesa, výměníka z obce Vojtěchova z panství Bouzovského na straně jedné a mezi Karolinou, vlastní dcerou Franze Kuttyho, hoffera z obce Haček z panství Českýho jakožto strany druhé, totiž:
1) slibují sobě tyto dvě svobodné osoby, totiž ženich a nevěsta, lásku a věrnost až do smrti prokazovati
2) slibují otec Franz Kutty svojí dceři svoji chaloupku v obci Hačky pod No. 17 za 66 rýnských stříbra
3) otec ženicha Matouš Poles zadává svýmu synovi Franzovi 66 Fr stříbra a zavazuje se otec ženicha, že dá otec Matouš Poles synovi Franzovi - to jest ženichovi - 40 Fr stříbra z vejš jmenovaných peněz do 20. února roku 1827, ostatních 26 Fr stříbra až je bude otec nevěsty Franz Kutty potřebovat
4) kdyby se stalo, že by jeden neb druhý do dne a do roka bez zanechání potomka zemřeli, tak ta přející strana 20 Fr stříbra navrátí.
Že tomu tak a ne jináč jest k tomu my, dožádaní svědkové, podpisem potvrzujeme.
V Hačkách, 2. listopadu 1826“

Františkův (V-24) syn Jan (VI-18) chalupu v Hačkách pak o pár let později předává v rámci svatební smlouvy svému synovi Jiřímu (VII-26) *1824 a jeho manželce Josefě (dcera Josefa Otta, hospodského v Pěnčíně), jak dokládá další zápis:
"Manželé Jiří a Josefa Kutty (roz. Ott) obdrželi tuto usedlost s pozemkem od otce Jana Kutého podle manželské smlouvy z 15.11. 1849, obsahuje záznam o splacení poplatků a intabulaci, hodnota 1000 zl.. C.M."
Jiří (VII-26) se pak za necelý rok přestěhoval i s rodinou do Laškovského Dvorku č. 1 , první syn Josef (VIII-39) se jim narodil už tam. Ten pak nadále žil na Dvorku a s manželkou Emilií Dostálovou měli dceru Marii (IX-59), která však ve dvou letech zemřela. Josef s Emilií nechali na vršku za vesnicí postavit v roce 1902 kamenný kříž, který tam stojí dodnes. Po Josefovi se narodila Anna (VIII-40) provdala se za Jana Konečného ze Dvorka.
Druhýn synem byl Antonín (VIII-41) a přestože měli s manželkou Barborou Trnkovou z Krakovce mnoho dětí, nevedlo to k pokračování rodu po mužské linii. Jako první se jim narodila Mariana (IX-60) a provdala se za Vojtěcha Dočkala ze Zastávky (součást Pěnčína), pak Amálie (IX-61) provdaná za Antonína Rašku z Kandie. Další dva bratři Alois (IX-62) a Antonín (IX-63) zemřeli v dětském věku. Nejasno je kolem osudu dalšího z dětí - Cyrila (IX-64) - ten se sice oženil s Marií Dopitouvou ze Zastávky, ale nikde jsem nanašel ani jedinný záznam o narození nějakého potomka. Pak následuje smutná serie tří děti, které opět zemřely již v dětském věku. Filomena (IX-65), František (IX-66) a Josefa (IX-67). Až nejmladší dcera Anna (IX-68) přežila a vzala si za manžela Emanuela Přikryla z Pěnčína.
Dalším synem Jiřího (VII-26) byl Jan (VIII-42). Narodil se sice ve Dvorku, ale oženil se s Annou Lakomou z Vilémova a přestěhoval se tem a stal za zakladatelem rozsáhloé a dodnes existující větve rodu. O jejich dětech Augustinovi (IX-69), Josefovi (IX-70), Františce (IX-71) a Josefovi (IX-72) tedy více v kapitole Vilémov. Mimochodem - Jan se začal oficiálně psát se dvěma "T" a krátkým "Y" tedy KUTTY a část jeho větve v tom pokračuje dodnes. V ostatních případech to spíše byla hříčka matrikářů, zvláště těch německy píšících. V rozšíření rodové linie pokračoval i další syn Jiřího - Alois (VIII-43) poté, co se oženil s Josefou Dočkalovou z Náměště na Hané. Bydleli v Kníničkách a měli děti Filoménu (IX-73), Aloise (IX-74) a Marii (IX-75) o kterých je pro přehlednost více psáno v kapitole Kníničky.
Následovaly dvě děti: Jenovefa (VIII-44) a Eduard (VIII-45), které opět zemřeli v dětství.
Až Jiřího syn Eduard (VIII-46) (pradědeček autora - pozn. JK) se s manželkou Františkou Schneeweissovou stali zakladateli další větve trvající do současnosti. Žili v Laškovském Dvorku napřed v chalupě č. 15 a od roku 1933 si jejich syn Alois (IX-77) postavil nové velké stavení č.p. 16, více o nich v kapitole Laškovský Dvorek.
Rovněž významnou větev založil další Jiřího syn Theodor (VIII-47) poté co se oženil s Annou Očenáškovou z Nové Dědiny. I oni měli několik dětí: Františku (IX-78), Bedřišku (IX-79), Františka (IX-80), Stanislava (IX-81), Aloise (IX-82) a Marii (IX-83.) A opět další pokračování v kapitole Nová Dědina.

Nyní se vrátím zpět do původní hačkovské větve, k Františkovi (VI-5) od něhož obdržel usedlost č.p.2 v Hačkách syn Tomáš (VII-3) *1818, jak vyplývá z následující svatební smlouvy Thomase Kutty a Mariany roz. Studeny: ".... obdrželi tento čtvrtlán za cenu 500 zlatých C.M. jako společné vlastnictví, které jim připsáno bude 20. ledna 1842.Na základě jmenované svatební smlouvy Thomas Kutty a jeho manželka Mariana Studeny jsou povinni odstupujícímu Franzovi Kuttemu jako odstupní ekvivalent 400 zlatých C.M. zaplatit a jeho manželce, stejně jako všem případným manželkám určený výměnek poukazovat, dále pak Franzovi Kuttemu hospodářství ještě po další tři roky ponechat.

Na základě zaprotokolovaných 5 kusů kvitancí bude pro Viktorii, Apolonii, Annu, Kateřinu a Josefa Kutteho dědictví ve výši 200 zlatých C.M. nebo 500 W.W. tímto vymazáno.

3. z manželské smlouvy mezi Vincencem a Terezií Kuty z 16.dubna 1860 bude .... vtěleno záložno-právně..."

4. Z dlužního potvrzení manželů Kuttych z 20. března 1864 bude pro manžele Franze a Marii Hecht z Konice 5% kapitál v ceně 150 O.W. mimo nákladů vtělen záložně-právně. Manželům Franzovi a Anotnii Kuty (roz. Petr) na základě manželské smlouvy z 24. června 1865 vlastnické právo na tento pozemek vtělené v kupní přímo odstupní ceně v hodnotě 1700 O.W:

5. Z této smlouvy .... pro rodiče Thomasa a Marianu Kuty 5% odstupní příspěvek v ceně 1200 kromě práva výměnku podle paragrafu 5 a 6, potom pro otce Josefa Kuteho příspěvek jedné krávy záložně-právně vtělený.

Kromě této smlouvy, uzavřel František Kutý 17. října 1841 se svým synem Thomasem i následující: Manželskou a dědickou smlouvu - přepis zde.
Smlouva je doplněna pěti identickými kvitancemi ve prospěch ostatních Františkových sourozenců, tj.: , Kateřiny (VI-4), Viktorie (VI-6), Apolonie (VI-9), Josefa (VI-11) a Anny (VI-12) ze dne 23. června 1841v tomto znění:

„ Kvitance na 40 zl.. C.M. za 100 zl.. W.W. které jsem já, dolepodepsaný(-á) jak mi podle odstupní listiny ze 4. června 1841 přísluší za čtvrtlánní pozemek č. 2 v Hačkách pozemkově-knižně zaručený dědický podíl, od mého bratra Franze Kutého, majitele uvedené reality dnešním dnem v hotovosti a řádně obdržel, a současně tímto potvrzuji a povolení uděluji, že předložená kvitance pro účinnost výmazu po splacení této dědické pohledávky k čtvrtinovému pozemku č.2 v Hačkách pozemkově-knižně vtělena může být.“

Pozoruhodnou zajímavostí tereziánského a josefinského období u nás byla vzestupná populační křivka, přestože zbytek 18. století byl plný válek, epidemií a hladomorů. Jestliže v polovině 17. století po třicetileté válce měly Čechy asi 1 milion obyvatel, v roce 1722 již to bylo přes 2 miliony a v roce 1781 již dva a půl milionu. To se dá velmi dobře pozorovat i na našem rodokmenu. Generace č. VI z druhé poloviny 18. stol má přes 20 členů, VII. generace přes 30, osmá více než padesát a IX. náhle již přes 100 členů.

Od 4.5. 1789 byl zaveden nový Josefínský katastr. Za základní berní jednotku byla ustavena "katastrální obec". Musela mít nejméně 40 - 50 domů. Katastry jsou jediným zdrojem představy o hospodářské situaci vesnic od konce 30-leté války do roku 1848, t.j. za 200 let, vedle matrik je to jediný zdroj údajů o jménech obyvatel a vůbec jediný zdroj informací o hospodářských poměrech. Doba je velmi pozoruhodná poměrem panovníka k církevní otázce - byl dostatek peněz, byla prosazována veřejná správa, což znamenalo odebírání moci vrchnosti a její přesun na státní úředníky, tito podléhali vyšším institucím s možností odvolání, bylo zrušeno nevolnictví, vydán toleranční patent, byla snaha udělat pořádek v soudnictví a ve vlastnických a daňových záležitostech, byla provedena přeměna robot v peněžité platy. V té době dochází ke zlepšení hospodaření - nově se objevuje pěstování jetele, luskovin, brambor, více hnoje od ustájeného dobytka znamená konec úhorů, je více krmiv, na polích větší výnosy. Pěstování brambor znamená konec hladomorů, ale i tak byl po neúrodě v r.1771 hlad. Jsou zakládány kontribuční sýpky, je reálná možnost studií i pro poddaný lid, nastupuje doba národního obrození.

Josefínský katastr byl měřen geometry za pomoci obcí a sedláků vše bylo detailně zmapováno. Pole byla rozdělena do tří tříd, podle prověřeného průměrného výnosu stanovena daň, kterou vybírá obec a odevzdává guberniu. Po smrti Josefa II. se jej ale přestalo na nátlak vrchnosti používat a znovu byl zaveden katastr tereziánský. Situace v Hačkách vypadala následovně, pro srovnání uvádím přehled výnosů polí i pro ostatní usedlíky.

č.p.	Jméno	celkem jiter	výměra polí	výnosy rži	měřic ovsa	výnosy sena	otava v centech	výnos peněz	roční daň
1	Antonín Vychodil	21	21	50	48	5	3	92/5	10/2
2	Josef Kutý	21	21	51	50	5	2	103/9	11/10
3	Blažej Kubíček	21	20	50	51	3	1	101/40	10/57
4	Matyáš Chytil	21	21	51	50	5	2	102/49	11/09
5	Matěj Zajíček	20	20	48	47	3	1	95/23	10/16
6	Jakub Zapletal	20	19	48	49	3	1	96/58	10/26
7	Matouš Jedlička	22	22	53	52	2	1	104/48	11/15
8	Jakub Marek	22	22	52	51	6	3	105/31	11/30
9	Jan Poles	11	10	20	20	4	2	43/18	4/47
10	obec	5	4	10	9	2	1	24/30	3/5
11	Jan Pluháček	24	23	56	57	4	2	113/53	12/17
12	Matyáš Švec	23	23	56	56	4	2	120/55	13/3
13	Josef Pluháček	22	21	51	50	5	2	103/33	11/14
14	Bartoloměj Hopjan	21	21	52	51	3	2	103/36	11/9
15	Jiří Koutný	22	22	53	53	6	2	108/30	11/47
16	Florián Švec	21	21	52	53	3	2	105/29	11/23

Zdá se, že Josef Kutý (IV16) celkem průměrným hospodářem, čemuž odpovídá i výše daní (zlomky znamenají zlatých/krejcarů).
Lesy poddaných opět nejsou uvedeny žádné, jen panský les u Haček - "Březina" - s výměrou 236 jiter (141,3 ha).

V dokumentu "Matrika výnosu pozemkového" z 2.7. 1823 jsou uvedeni tito předkové:

č.p. 2 Kutý Frant.(V-24),
č.p. 20 Kutý Mates (V-22),
č.p. 21 Kutý Bartholoměj (?),
č.p. 23 Kutý Jan (VI-18?),
č.p. 24 Kutý Libor (VI-16).
Všichni platí po 20 kr. ročně daně domovní.

Ze 17.10. 1847 pocházejí tzv. „vceňovací operáty" zhotovené jako oprava naprosto nevyhovujících a zastaralých tereziánských popisů panství a jako generální příprava pro stabilní katastr. Obsahují přesný popis stavu usedlostí, pozemků, sociálních, kulturních a hospodářských poměrů obyvatelstva. V operátech jsou Hačky vylíčeny tímto popisem:

"Obec leží na náhorní rovině, od západu, jihu a východu otevřené, poloha větrná, v zimě chladná, převládající studené východní a západní větry. Výměra 465 joch, 1380 čtver. sáhů. Patří k panství Čechy pod Kosířem, majestát a zemský soud Olomouc, fara a škola je v Bohuslavicích. Dle sčítání v 1843 zde žije: 103 mužů a 111 žen, t.j. 214 duší, bydlí v 24 domech - 47 domácností. Zemědělstvím se zabývá 19 rodin, živnostmi 7, nádenictvím 10, živnost a zemědělství 11 rodin. Živí se převážně žitným chlebem a bramborami, mlékem a moučnými jídly, hlavně režnými (žitnými) a ječmennými, pšeničných je málo. K tomu kroupy, hrách, čočka, sýry, kysané a čerstvé zelí, řepa, mastí máslem a lněným olejem. O nedělích a svátcích něco hovězího neb telecího masa či čerstvé nebo uzené vepřové maso, koláče. K pití pivo a pálenka.
U větších sedláků jsou obvykle jako čeládka 2 mužské a 1 ženská síla, 1 pacholek, 1 pohůnek, 1 dívka. Podruzi a domkaři pracují za peníze a část pozemku na len a brambory mají u držitelů gruntů.
Stavy dobytka:

	rok 1841	rok 1843
koně	11	8
krávy	27	16
mladý dobytek	11
prasata	5
kozy	32

Krávy - střední, dobře stavěné horské rasy, morav. chovu s plášťovou červenohnědou barvou. Koně - střední moravské horské rasy, převážně z nákupu, málo z vlastního chovu, odchovaných na pastvě po dobrých hřebcích. Voli velké uherské rasy od vrchnosti k tahu a povoznictví s velkými rohy a bílošedou barvou. Ovce jsou chovány jen vrchností, jsou zušlechtěné jemnovlnné rasy, se španělskou krví, střední velikosti, z vlastního chovu a občasného nákupu k zušlechťování z merinové oblasti. Vepři jsou obvykle německé rasy ze slezské oblasti, střední velikosti, vysokého a dlouhého těla, zčásti z vlastního chovu, zčásti pak uherské rasy (baconi) pro tuk chované, krátkého těla. Koně se krmí ovsem a vikví, kromě jiného se furverky vozí vápno a dřevo do Litovle a Olomouce. Krávám se dává v létě jetel a směska, jsou celoročně ve stáji, mladý dobytek je čas od času na pastvě. Domkaři a podruzi mají kozy k uhrazení své potřeby mléka, kůzlata se zabíjejí na maso nebo prodávají.
V hospodářství je obvykle 1 kůň, 1-2 krávy, 1 mladý dobytek, 1-2 prasata, 2 či 4 kolový hnojný nebo žebřinový vůz, kosíře, nářadí na zpracování lnu. Ve vsi je 1 hospoda, 9 domkařů a 14 chalupníků každý s 22 jochy výměry. Potok malý, s nedostatkem vody, cesty špatně sjízdné. Pěstuje se rež (žito - pozn. JK), oves, brambory a jetel průměrné kvality, něco pšenice, lnu, ječmene, řepy, hrachu, k orbě se používá obyčejný okutý pluh s jednou radlicí a případně nožem nebo jen hák, 2 a 3 paprskové brány s železnými nebo dřevěnými hřebíky, 2-4 paprskové vidle, dále pak pily a sekery, kosy a hrabice na sečení trávy a obilí, dřevěné hrábě, cepy, síta na čištění obilí, vyjímečně větrné mlýnky ze dřeva na čištění obilí. Při přenechání usedlosti musí novému majiteli zůstat 1 kůň, 1 vůz, 1-2 brány, 1 pluh nebo hák.
Všechny budovy jsou s malými okénky, stáje z kamene, málo z hliněných nepálených cihel, stodoly ze dřeva, vše kryté slámou. V zahradách dosti ovoce - jablek, hrušek, švestek, třešně, něco i na prodej. Pole jsou rozdělena do tří tříd a je dodržován tento osevní postup (v závorkách jsou výnosy):

I. třída	1. rok	1/3 hrách - výnos 9, 1/3 brambory - výnos 130, 1/3 jetel na krmení - výnos 33 cent
	2. rok	1/3 pšenice (12), 1/2 rež (15), 1/3 ječmen (16) 100 -200 čtvr. lnu a řepy
	3. rok	2/3 rež (13), 1/3 oves (20)
		seno 16, otava 8
II. třída	1. rok	1/6 vikev (8), 2/3 brambory (100), 1/6 jetel (27 cent), 1/6 zimní směs (18 cent), 1/6 úhor
	2. rok	1/2 rež (12), 1/2 oves (16)
		seno 10, otava 5
III. třída	1. rok	1/6 vikev (6), 1/3 brambory (75), 1/2 úhor
	2. rok	rež (10)
	3. rok	oves (13)

Pro zemědělské práce platí přibližně tento kalendář:

	Doba osevu:	Doba sklizně
pšenice	počátek září	polovina srpna
rež	polovina září	konec července
ječmen	počátek května	polovina srpna
oves	polovina dubna	konec srpna
len	polovina května	polovina srpna
brambory	polovina května	polovina října
řepa	poč. června	konec října
jetel	polovina května	polovina srpna
vikev krmná	konec května	polovina července
seno, otava	konec května	polovina září

Z katastru obce tvoří 62,7 % pole, luka 19%, zahrady 9%, pastviny 5%, lesy 5%."
Tuto charakteristiku obce podepsali: F. Kubíček - rychtář (dobře píše - pozn. JK), Jakub Švec purkmistr, sousedé Josef Pluháček, Josef Švec, Karel Vychodil, Andreas Kótný.

Obsazení domů v té době: v Hačkách bylo celkem 24 usedlostí, podle nejstarších dochovaných záznamů o sčítaní lidu z roku 1857 naši předkové bydleli v těchto domech:

č.p. 2 - Tomáš Kutý * 1818, jeho manželka Mariana * 1819, děti František * 1842, Josef * 1855 a Františka * 1844, František Kutý * 1792 (vdovec) a jeho synové: Jiří * 1824 a Vincenc * 1831 .
č.p. 14 - František Kutý * 1825, manželka Antonie * 1819 a děti: Jan * 1849, Josefa * 1853, Antonie * 1857
č.p. 20 - Josef Kutý * 1806, manželka Antonie * 1802, jejich děti: Antonie * 1829, Barbara * 1834, Anna * 1838 a Mariana * 1844. Josef neuměl psát.
č.p. 24 - Libor Kutý * 1795 a jeho manželka Mariana * 1796

A tady je nutno se vrátit o velký kus zpátky k výše slíbeným osudům Tomáše (VII-3) a jeho četným potomkům. Stejně jako ostatní byl i on k 6. srpnu 1851 vyvázán z roboty. Obvyklý předtištěný čtyřstránkový dokument (plné znění a jeho přepis ) obsahoval tyto dávky:

„1) činže sv. Jiřská ... 24 kr, 2) činže sv. Wáclavská ...24 kr, 3) činže sv. Martinská ... 7 kr 2/10, 4) robota pěší ... 78 dní tj. 6 zl. 34 kr, pospolu ... 7 zl. 29 kr.“ Jako náhrada bylo stanoveno: „výroční plat 2 zl. 29 kr, dvacetinásobek 49 zl. 56 kr. Bez náhrad odpadají na vždycky: Laudamka“ (laudemium - viz genealogický slovník - pozn. JK)

Listinu o vyproštění potvrdil Tomáš tímto podpisem:









Tomáš měl s Marianou Studenou 4 děti. Nejstarší syn František (VIII-1), chalupník, má v matrice o svém narození tento záznam:
















Oženil se s Antonií, dcerou Tomáše Petra, mlynáře ve Vojtěchově a měli osm dětí, ale v rodu pokračoval jen nejstarší Antonín (IX-1) , také chalupník. Poprvé se oženil s Filomenou, dcerou Josefa Popelky, čtvrtláníka z Malé Rakové, a z jejich čtyř dětí v rodu pokračoval zase jen jeden syn - Antonín (X-1) a to ve Hvozdě po svatbě s Hedvikou, dcerou Josefa Rece, čtvrtláníka ze Hvozda - dále tam. Dcera Filoména (X-2) se provdala za Karla Polesa, syna Antonína Polesa ze Střelné a ve vysokém věku zemřela na rakovinu žaludku. Po ní rodiče měli ještě dva Josefy, ale Josef (X-3) zemřel na katar průdušek a Josef (X-4) na vrozenou slabost.

Asi za půl roku po smrti první manželky Filomeny (na zánět hrtanu) se Antonín oženil podruhé, tentokrát s Marií Kočí, dcerou Antonína Kočího z Velké Rakové, a měli ještě sedm dětí. Antonín zemřel na mozkové krvácení a u Marie byla údajně příčinou smrti srdeční vada. Z jejich dětí nejstarší Josef X-5) , přestože byl také dvakrát ženat, zůstal bezdětný. První manželka byla Marie, dcera Libora Hertla, domkaře v Konici, zemřela na „psychosis climacterica“. Druhá manželka byla Marie Opletalová. Josefova sestra Františka (X-6) se provdala za Jaroslava, syna Jaroslava Podivínského z Náměště na Hané a sestra Marie (X-7) za Františka, syna Josefa Nováka, domkaře v Polomí. O Elišce (X-8) nic nevím.
Teprve druhý z bratrů - František (X-9) *1906 (zemřel na rozvrat metabolismu) měl s Antonií , dcerou Antonína Kubíčka z Bouzova, pět dětí a stále bydleli v Hačkách č. 2. Marie (XI-5) se provdala za Stanislava, syna Aloise Fojtů z Loučky, František (XI-6) se oženil s Marií Zálešákovou a mají dceru Pavlínu (XII-6), Antonie (XI-7) se provdala za Václava, syna Václava Grézla z Bílska, Ludmila (XI-8) za Ladislava (horník, Přerov), syna Ladislava Mokrého a nejmladší Jiří (XI-9) se s manželkou Světlou Lužnou odstěhoval do Přemyslovic - více zde a také v kronice Bohuslavic, kde je svatba zaznamenána. Pak již měl Antonín s Marií jen Růženu (X-10) provdanou za Františka, syna Františka Přichystala z Vysoké a Anežku (X-11) , která se stala řádovou sestrou v Kroměříži.
Tím ale také skončilo téměř 400 let trvající období, kdy rod Kutých nepřetržitě sídlil v Hačkách č.p. 2. Po smrti Antonie Kuté v roce 1998 je dům nyní prázdný.

Antonínova sestra Mariana (IX-2) zemřela za záškrt, bratr František (IX-3) zemřel po narození na vřed (???), mladší Josefka (IX-4) se provdala za Františka Chudobu z Vojnic a Ludmila (IX-5) za Šimona, syna Šimona Šolce z Luběnic. Bratr František (IX-6) se nevrátil z 1. světové války. Na kapličce, která stojí na návsi v Hačkách je jeho jméno uvedeno na pamětní desce i s fotografií (viz Památníky ve fotogalerii a vojenské záznamy). Sestra Mariana (IX-7) se provdala za Josefa Sklenáře a o Boženě (IX-8) nevím nic. Jejich otec František (VIII-1) zemřel na rakovinu konečníku a jeho manželka na srdeční vadu.

Pohnuté osudy měla Františkova sestra Františka (VIII-2). Nejprve se jí narodil r. 1863 nemanželský syn Josef (IX-9) a přestože se dodatečně k otcovství přihlásil Josef Kočí, neprovdala se za něj a hoch se nadále jmenoval Kutý, je tedy dále v rodokmenu a jeho větev pokračuje až dodnes. Františce se pak narodil r. 1867 druhý nemanželský syn František (IX-10), který však dva roky nato zemřel na souchotiny (kdo byl jeho otcem se neví) a r. 1875 se Františka provdala za Josefa Pluháčka, syna Františka Pluháčka, čtvrtláníka z Haček. Syn Josef (IX-9) byl pak dvakrát ženatý. Poprvé s Františkou, dcerou Karla Fibíka, mlynáře v Hačkách (dcera Štěpánka (X-12) se provdala za Adolfa, domkaře v Hačkách, syna Vincence Švece) a po smrti Františky na souchoty (TBC) plic se oženil podruhé s Josefou, dcerou Josefa Kočího z V. Rakové. Než Josefa v r. 1935 zemřela na dg.: pneumonia cronfosa bilateralis, měl s ní čtyři děti: Boženu (X-13) provdanou za Bohumila, syna Jana Unzeitiga z Čunína, Josefu (X-14) - provdala se za Josefa Maksanta z Odrlic, syna Josefa Maksanta, domkaře ve Lhotě u Nákla, Františku (X-15) za manžela měla Josefa, syna Josefa Pospíšila v M. Rakové 7 a poslední - syn Josef (X-16) byl dvakrát ženatý. Napřed s Andělou, dcerou Jana Kočího (dále viz Bohuslavice) a po její smrti s Marií Mikmekovou, ale děti již neměli.

Třetí Tomášovo dítě - Josef (VIII-3) - domkař a tkadlec - se oženil s Marianou, dcerou Františka Veselého, domkaře v Jesenci a měli devět dětí, z nichž většina zemřela v mladém věku. Byli to: Božena (IX-14), Františka (IX-15), Žofie (IX-16) a pak tři!!! Tomášové po sobě: Tomáš (IX-17), Tomáš (IX-18) a Tomáš (IX-103). Téměř u všech je jako příčina úmrtí zapsána všeobjímající diagnosa "psotník", čímž se dříve označovaly neurčité křečová stavy nejrůznější etiologie. Rodiče Josef a Mariana pak zemřeli sešlostí věkem. Dospělosti se dožili jen tři děti: nejstarší dcera Marie (IX-11) se provdala za Aloise Gabrlíka tkalce ve V. Rakové, syna Josefa Gabrlíka a ve vysokém věku zemřela na cévní mozkovou příhodu. Ani její dva bratři Josef (IX-12) a Adolf (IX-13) nezaložili mužské větve pro pokračování rodu.

Josef (IX-12) *1882 byl odveden 11.3. 1903 k 93. pěšímu batalionu po vyřazení na 3 roky v linii, 7 let v záloze a 2 roky v zemské obraně. Ve vojenském archivu se dochoval popis jeho osoby: vlasy tmavě hnědé, oči hnědé, nos proporcionální, ústa malá, brada špičatá, obličej podlouhlý, očkován, hovoří a píše česky. Výška 1,62 m, velikost bot 12. Dne 1.10. 1903 byl zařazen k 4. polní kumpanii s žoldem 6 korun. Dne 15.12. 1920 byl převeden do zálohy jako svobodník k 6. pěšímu pluku, Hanácký náhradní prapor. Josef byl dvakrát ženatý, poprvé s Františkou, dcerou Františka Švece, domkaře z Haček a měli dceru Amalii (X-17), která se provdala za Jana, syna Jana Tylšara z Klužínka. Poté co její matka zemřela na tuberkulosu plic vzal si vdovec Josef Anastazii, dceru Antonína Chytila, domkaře v Hačkách. Jejich dcera Květoslava (X-18) se provdala do Zábřehu na Moravě za Jaroslava, syna Alfonse Lakomého z Vilémova a syn Josef (X-19) byl od roku 1957 pro paranoidní schizofreniil v ústavu pro choromyslné ve Šternberku, kde roku 1999 zemřel na nádor ledviny. Jeho otec Josef (IX-12) zemřel na srdeční infarkt. Josefův bratr Adolf (IX-13) - sloužící v Bohuslavicích - se oženil s Františkou (sloužící ve Hvozdě), dcerou Karla Hofmanna a žili v Rakové, proto dále viz tam.
Posledním z potomků Tomáše (VII-3) a Mariany byla Filomena (VIII-4), která zemřela krátce po narození. Její otec Tomáš zemřel na souchotiny a jeho manželka Mariana sešlostí věkem.

Další z Františkových synů - Josef (VII-4) *1820 se oženil s Petronilou, dcerou Josefa Otruby a odstěhovali se do Velké Rakové 27 (pokračování zde). Po Josefovi byl Jiří (VII-5) *1824, který se oženil s Annou *1831, dcerou svobodné matky Marianny Motyčkové z Vilémova - blíže tam. Dalším synem byl František (VII-6) *1825. Ten měl s Antonií, dcerou Jana Vyroubala ze Hvozda č. 1, šest dětí, další potomky měl ale jen nejstarší Jan (VIII-15) *1849, který po svatbě s Barbarou, dcerou Huberta Komárka, chalupníka ve Ptení, žil ve Hněvotíně - viz zde. Mladším bratrem byl František (VIII-16) - zemřel ve 4 měsících na černý kašel, následovala Josefa (VIII-17), která si vzala Františka Smolku z Hrdibořic. Další dítě Antonín (VIII-18) také zemřel po několika měsících na "křeče", jejich nejmladší sestra Filomena (VIII-20) dokonce jen po několika dnech rovněž na "křeče". Jen Antonie (VIII-19) se dožila dospělosti a provdala se za Petra Lužného z Přemyslovic. Na zápisu v matrice narození lze demonstrovat, jak se v 19. století zdokonalilo vedení matrik (předtištěné kolonky, rozsah informací...). Vzhledem k šířce záznamu bylo nutno ho zde pro reprodukci rozdělit na dvě poloviny - levá se jménem dítěte a místem jeho narození






















a pravá polovina záznamu se jmény rodičů a kmotrů:






















Otec výše uvedených dětí František (VII-6) tragicky zahynul na „otřesení mozku nešťastným pádem ze střechy“, jeho manželka Antonie pak zemřela na tyfus. Posledním z těchto bratrů, který založil vlastní rodinu byl Vincenc (VII-8) - česky Čeněk. Oženil s Rozinou, dcerou Filipa Mazánka, sedláka z Hvozda č. 18 a přestěhovali se do Zastávky (dnes součást Pěnčína). Všech jejich pět dětí ale zemřelo ve velmi mladém věku -viz kapitola Zastávka.

Pak již následovali jen dva nejmladší synové Františka a Viktorie - Michael (VII-9) a Jan (VII-10), kteří zemřeli v útlém věku - Michael na křeče, Jan na dávivý kašel.

V letech 1834 - 42 byl sestaven tzv. "Stabilní katastr" de facto upřesnění předešlé matriky výnosu pozemkového doplněné o přesné zmapování, bez větších změn se používá dodnes, seřazení pozemků podle katastrů a čísel jednotlivých parcel, roztřídění podle druhu - role, pastviny, cesty, zastavěná plocha a pod., proveden zápis do pozemkových knih.

Naprosto zásadní změnou v životě tehdejšího venkova bylo zrušení roboty v roce 1848. O podmínkách vyvázání z roboty je podrobně psáno v obecné části. Selská hospodářství jsou rozdělena do 4 tříd dle dosavadního množství roboty a pro každou třídu vypočten obnos náhrady např.:

za 1 potažný den s koňmi	I.tř.	4 a 1/2 kr. stříbra
	II.tř.	4 kr. stříbra
	III. tř.	3 a 1/4 kr. stříbra
	IV. tř.	2 a 1/2 kr. stříbra
za 1 den pěší roboty	I.tř.	3 krejcary
	II.tř.	2 krejcary
	III.tř.	1 krejcar

+ za obilné naturálie, živé odpadají

Říšský sněm v Kroměříži 15.3. 1848 ve svém usnesení ze 4.3. 1848 a zákon z 7.8.1848, jímž se odstraňují závazky poddaných dle cen z r. 1824, je výchozím bodem pro zřízení vyvazovacích komisí dne 26.11. 1849. Každý sedlák dostal "Listinu o vyproštění". Obsahuje výpočet roční povinnosti, odpočet kontribuce. Vypočtená cena náhrad se násobí 20 a po dvacet let se odvádí stejné splátky. Průměrně byly tyto ceny: 200 - 220 zl. z gruntu, t.j. ročně 10-12 zl. , z chalupy 35 -38 zl., t.j. ročně 1 zl. 45 - 50 kr. Konkrétní částky pro naše předky uvádím jako citace u jednotlivých osob.

S tím souvisely i změny vlastnické a změny hospodaření vrchnosti - ponechala si jen výnosné dvory, ostatní pronajala. Dělí se usedlosti, uvolňuje se migrace obyvatelstva, mění se skladba rodin do současné podoby.

Pro sčítání obyvatelstva v roce 1857 obdržel František (VIII-1) toto potvrzení:
















Píše se tam: "Ke sčítání lidu; kolků a poplatků prosto. Franz Kutty, syn Thomase Kutty a Mariany Studeny se narodil v Hačkách 30. března 1842. Vyhotoveno v Bohuslavicích 30. září 1857"

Podle sčítacích archů z roku 1869 bydleli v Hačkách tito Kutí:

č.p. 2 - František *1842, polní hospodář a majitel čtvrtlánního místa s manželkou Antonií *1844, která je spolumajitelkou a pomáhá v hospodářství, děti: Mariana * 1868 a Antonín *1866, oba jako pomocníci v hospodářství. V témže domě s nimi bydlela i rodina Jana *1818 (výměnkář) s manželkou Marianou *1816 a dětmi Josefem *1855 (svobodný, tkalcovský tovaryš), Františka *1844 (svobodná, služebná děvečka při hospodářství) a Josef *1863 (školák, nemanželský syn právě uvedené Františky). Z dobytka měli 1 krávu, 2 telata, 2 kozy a 1 prase.

č.p. 14 - několik rodin pohromadě (celkem 19 osob): Kolomazníkova, Valachova, Pluháčkova, Oháňkova, Přidalova a jako výměnkář František Kutý *1825 (v té době již vdovec) spolu s dětmi: Janem *1849 - hospodářský pacholek (v poznámce je uvedeno:„dovolenec na stálé dovolené, slouží - jako pěšák u 31. batalionu zemských střelců v obci Nevotin /Hněvotín - pozn. JK/, zem Morava, okres Holomóc“ a tam se také později přiženil), Josefa *1853, Antonie *1857 - obě pomocnice v hospodářství. Spolu s nimi bydlí Antonie Kutá (ovdovělá Hopjanová) *1819 se svým synem Josefem Hopjanem *1892. k domu patřilo i zvířectvo: 2 krávy, 1 tele a 2 prasata, tedy poměrně málo pro tolik lidí.

č.p. 24 - zde bydlela čtyřčlenná rodina Koupilových a s nimi Libor Kutý *1795 (nádeník při hospodářství a výměnkář v domku) s manželkou Marianou *1799. K domu patřily 2 krávy.

Františkův syn Antonín (IX-1) *1866 , chalupník, byl dvakrát ženatý. Poprvé s Filomenou , dcerou Josefa Popelky z Malé Rakové (Filomena zemřela na zánět hrtanu). Antonín byl členem kostelního výboru v Bohuslavicích jak jej zachycuje fotografie z roku 1928 (stojící druhý zleva - jak uvádí popis nejen pod fotografií, ale i na její zadní straně). Jejich syn Antonín (X-1) - čtvrtláník - se oženil s Hedvikou Recovou , dcerou Josefa Rece čtvrtláníka ve Hvozdě. Jeho sestra Filoména (X-2) se provdala za Karla Polesa a žila v Ochozi, kde zemřela na rakovinu žaludku. Dva další sourozenci - Josef (X-3) a Josef (X-4) - zemřeli krátce po narození, první na katar průdušek a druhý na vrozenou slabost. Podruhé se Antonín (IX-1) oženil s Marií, dcerou Antonína Kočího z Velké Rakové 54. Měli spolu sedm dětí z nichž jedině František (X-9) *1906 , rolník, zůstal v Hačkách a pokračoval v rodu sňatkem s Antonií, dcerou Antonína Kubíčka, domkáře v Bouzově - Dolách. František nakonec zemřel na rozvrat metabolismu. Ostatní Františkovi sourozenci rod nerozšířili. Josef (X-5) byl sice dvakrát ženatý (poprvé s Marií Hertlovou - zemřela na "psychosis climacterica" a podruhé s Marií Opletalovou), ale vždy bezdětný, žil v Konici, kde byl kostelníkem. Mladší sestra Františka (X-6) se provdala za Jaroslava Podivínského z Náměště na Hané, sestra Marie (X-7) si vzala za manžela Františka Nováka z Polomí. Záhadou je mi osud další ze sester Elišky (X-8) - přestože se dožila 88 let (asi zůstala svobodná) nenašel jsem o ní ani stopu. O Františkovi (X-9) je psáno výše a zbývají poslední dva sourozenci: Růžena (X-10) a Anežka (X-11) . Růžena se provdala za Františka Přichystala z Vysoké a Anežka vstoupila do řeholního řádu.

V roce 1866 dochází k dalšímu dělení usedlostí. Podle poslední gruntovní knihy vedené na krakoveckém panství (z r 1850) jsou uvedeny čtvrtlány u čísel: 1,2,3,4,5,6,7,8,11,12,13,14,15,16, domky: 10,17,18,19,20,21,22,23, hostinec v č. 9. Později byly čtvrtlány rozděleny na osmilány: č.4 na osmilán 29, č. 6 na 28, č. 14 na 36 a č. 15 na 35.

„Arch sběrací popisů vykonaných při sčítání lidu dne 31.12. 1890 pro jednu každou osadu“ uvádí v Hačkách tyto předky:

č.p. 2 - František Kutý, hospodář, *1842, polní hospodář, neumí číst a psát, jeho manželka Antonie *1844 držitelka domu a pozemků, umí číst a psát, jejich děti: Antonín *1866, ženatý, pracuje při polním hospodářství, umí číst a psát, František *1878, svobodný, žák národní školy, Josefa *1873 svobodná, pracuje při polním hospodářství jako služebná děvečka v Malé Rakové, Ludmila *1875, svobodná, pracuje při polním hospodářství, Marie *1882, žačka nár. školy, Božena *1884, žačka nár. školy.

Dále s nimi ve společné domácnosti žije Marie Kutá (zřejmě Mariana - Františkova matka) *1819 v M. Rakové. Je zapsána jako vdova, přestože podle matrik zemřela až r. 1892. Zvláštní je u ní poznámka „kretin“ - že by pokročilá senilní demence?

- Josef Kutý (bratr František) *1855, ženatý, tkalcovský tovaryš - nádeník, umí číst a psát, jeho manželka Marie *1856 v Jesenci, vede domácnost a pomáhá při tkalcovství, neumí číst ani psát, jejich děti: Josef *1882 - žák nár. školy, Adolf *1885 - dítko neschopné k práci (asi pro nízký věk), Marie *1880 - žákyně nár. školy

Vlastnili tato hospodářská zvířata: František 1 koně, 3 kusy hovězího dobytka, Josef 1 kozu.

č.p. 28 - Josef Kutý, nájemník, *1863 v Hačkách, polní hospodář, majitel pozemků, jako vedlejší výdělek se uvádí tkadlec - pomocník, umí číst a psát. Jeho manželka Josefa *1870 ve Velké Rakové, hospodyně v domácnosti, umí číst i psát. Děti: Stefanie *1887 - dítě a Božena *1890 - dítě. Kromě toho s nimi bydlí i Josefa Kočí *1835, výměnkářka (Josefova tchyně - pozn. JK). Z hospodářských zvířat měli jen 1 kus hovězího dobytka.

Dále uvedeny zápisy o prodeji všech usedlostí v Hačkách během let (obdobný seznam je již v textu dříve, zde jsou přesná data a ceny) z nichž vybírám pouze to, co se týká našixh předků:

Dům	Datum	Kupující	Cena
č.p. 2
	1.4. 1768	Josef Kutý	120 zl.
	1.8. 1787	Pavel Kutý - syn Josefa	120 zl.
	4.6. 1813	František Kutý - syn Pavla	500 zl.
	17.10. 1841	Tomáš Kutý - syn Františka + Marie Studená	400 zl.
	11.12. 1864	František Kutý + Antonie Petrová	1200 zl.
	28.7. 1871	Antonie Kutá - vdova	1000 zl.
č.p. 17		domek na obecním gruntě
	3.10. 1825	František Kutý	40 zl.
	6.11. 1826	Karolína Kutá (provd. Poles)	66 zl.
	1.5. 1865	František Poles	140 zl.
		František a Benedikta Horákovi	260 zl.
č.p. 20		stavební místo
	2.2. 1805	Jan Kutý	20 zl.
	22.5. 1841	Lorenc Doležel	230 zl.
	30.9. 1843	Jan Pluháček	220 zl.
	20.2. 1845	František a Anna Chytilovi	220 zl.
č.p. 24		na obecním gruntě
	16.5. 1816	František Kutý - stavební místo	150 zl.
	10.9. 1818	Libor Kutý - syn Františka	200 zl.
	12.1. 1837	Jiří a Magdalena Chytilovi	160 zl.
	25.8. 1845	František Vychodil	320 zl.
	12.12. 1856	Karel Vychodil -syn	320 zl.
	27.11. 1863	Isidor a Františka Koupilovi	300 zl.

V roce 1900 proběhlo i v Hačkách další sčítání obyvatelstva, výsledky byly zaznamenány do listin nazvaných „ Arch sčítací pro sčítání lidu a nejdůležitejších domácích zvířat užitkových podle stavu ze dne 31.12. 1900“. K tomuto datu z našeho rodu v Hačkách žili tyto osoby:

v č.p. 2: - Franta Kutý *1842, rolník, jeho manželka Antonia Kuti, *1844 ve Vojtěchově, majitelka hospodářství (zvláštní !) a jejich děti: Antonín *1866, pomocník v hospodářství, František *1878, dítě, Josefa *1872, školačka, Ludmila *1875, dítě

- Tomáš Kutý *1818, výměnkář a jeho manželka Mariana z Rakůvky *1819, pomocnice v hospodářství

- Josef Kutý *1855, bratr Františka, tkadlec a jeho manželka Mariana *1857 v Jesenci, jako povolání má zapsáno pomocnice při řemesle, jejich dcera: Mariana *1880 v Jesenci, dítě

Jako živý inventář je u tohoto domovního čísla uvedeno toto zvířectvo: jalovice do 1 roku - 2 kusy, jalovice nad 1 rok 1 kus, kráva 1 kus a kozy - tři kusy.

V roce 1906 žilo v Hačkách 249 osob, všichni české národnosti.

Okolní lesy patří občanům, vyjma Březiny. Les "Ve zmole", "Na tabulce" při hranicích Bohuslavských a les "U stropečka" patří obci. Dříve tu bývala pastvina. Teprve v r 1911 za starosty Ant. Šnévajse byl vysázen stromky. Též obecní les "Na vršku" byl tehdy vysázen. Les zvaný Březina náležel panství krakoveckému, nyní Čechy p.K., p. hraběti Františku ze Sylva Tarouců ve výměře 58 ha, 91 arů a 80 m čtver. Tento les dle pověsti starých lidí prý též náležel obci, jak přišel do rukou panství není známo. Dle zprávy zemřelého Františka Kutého měla mít obec tento les před 80 lety za 100 zlatých. O tento les se v r. 1922 při parcelaci panských majetků ucházela obec za 180 000 Kč (podle odhadu měl cenu jen 106 000 Kč), majitel však požadoval 250 000 Kč, proto jej obec nekoupila. Les pak prodal majitel r. 1922 akcionářům drahanovického cukrovaru a v r. 1924 pro likvidaci tohoto panství přišel zase zpět do rukou dřívějšího majitele. Jak vidět, již tenkrát uměli šikovně „privatizovat“.

Pro přetížení robotou na krakoveckém panství a nedostatek nářadí byla třetina pozemků nechávána ležet ladem, na němž pásal pastýř dobytek a bagouny (vepře). Tito se přiháněli ve stádech z Uher tzv. náhončími a platilo se za pár 16 - 24 zl. až na sv. Václava a Martina. Onemocněl-li nebo padl-li do měsíce, neplatilo se nic. Protože dobytek byl přes celé léto venku, nadělal málo hnoje, umělá hnojiva nebyla a tak pozemky dávaly jen malou úrodu. Také půda nebyla tak kvalitně připravena. K orání se používalo jen háku nebo špatných v podstatě dřevěných pluhů. Brány byly dřevěné s železnými hřebíky, vozů málo a s malou nosností. Kolem roku 1880 měl rolník asi 15 kop obilí, jetel se málo dařil, takže měl sotva 20 q sena, 50 - 60 pytlů brambor. Cukrovou řepu poprvé zasel Antonín Šnévajz r.1910 a přes počáteční posměch měl v dalších letech stále více následovníků.

Sčítání lidu v roce 1910 zastihlo v Hačkách tyto předky:

č.p. 2 - Antonín Kutý *1866, vlastník a polní hospodář, jeho manželka Marie *1870 a děti Antonín *1891 (svobodný, pacholek a poznámka: zdržuje se v obci Břuchotín) a spousta dětí: Filoména *1893, Josef *1898, Františka *1900, Marie *1902, Eliška *1904, František *1906, Růžena *1908, Anežka *1910. Měli poměrně hodně domácího zvířectva: 1 koně, 1 býčka, 1 jalovici, 2 krávy, 2 prasata, 21 slepic a 1 husu.

č.p. 17 - František Kutý *1842 - majitel a výměnkář, manželka Antonie *1840 a vlastnili 1 býčka, 1 krávu, 2 kozy, 1 prase, 8 slepic a 1 husu.

č.p. 33 - Josef Kutý *1882 - majitel, tkalcovský dělník pro bavlněný závod, jeho manželka Františka *1882 a děti Marie *1906 a Amalie *1908. Navíc s nimi bydlela i pětičlenná rodina Žváčkova. Z dobytka měla Josefova rodina: 3 kozy, 1 prase, 15 slepic a 1 husu.

č.p. 46 - Adolf Kutý *1885 - majitel, domkař a pacholek, pomáhal za mzdu. žil tam spolu se svým otcem Josefem *1855 (tkalcovským dělníkem) a svou matkou Marií *1855, která při tkalcovství pomáhala. Z dobytka měli jen 1 jalovici a 1 kozu. Museli od 2-4 hod ráno až do 22 - 24 hod v noci pracovat, aby se uživili. Při tom jim museli ostatní členové rodiny pomáhat - soukat cívky apod. Dobrý dělník udělal až 20 loktů za den a dostal za to 1,20 Kč. Z toho ale ještě musel zaplatit škrob, petrolej... Mimoto byli zaměstnáni ostatní členové domácnosti, včetně dětí, soukáním bavlny na cívky. Pokud měla tkanina vadu, platil dělník pokutu, která se mu srážela hned při vyplácení mzdy, nebo dostal vadný kus zpět (30 loktů á 78 cm), za který musel platit 12 korun. Nejvíce tkalců dělalo kanafasy a barchety, které se odváděly faktorům, tito pak odváželi práci továrníkům do Šternberka. Za povoz si sráželi při výplatě 90 haléřů z osnovy (měřila 30 loktů, do osnovy byly tři kusy, od kusu se platilo 28 -30 hal). Několik roků před válkou tkali někteří z koňských žíní. Tuto práci dostávali z Konice a dalo se na ní více vydělat. Za těchto poměrů tkalců ubývalo a po 1. sv. válce se již nikdo tkaním nezabýval, jen dva tkali vlasy do Konice. O to více se zabývali polními pracemi a nádenictvím.

V obci bývaly 4 rybníky a v roce 1922 byly již jen tři. Čtvrtý byl při čísle 40, proti č. 23, býval však přes léto vyschlý a při stavbě silnice byl zrušen.

Před postavením nouzové silnice vedla přes vesnici cesta s malými odchylkami od nynější silnice. Před vjezdem do č. 5 stála zvonice o rozměru 3x4 m, v níž byl uschován obecní kočár, určený pro kněze při zaopatřování posledním pomazáním. Při stavbě silnice se musela zvonice odstranit a zvonek byl pověšen prozatím na dva sloupy před zahrádku domu č. 5. Kočár pak byl zcela rozbitý a sešlý, horní část z něj byla prodána Antonínu Kutému z č.2, který ji koupil za 50 Kč pro přidělání na korbu (saně), spodek pak (kola a nápravy) byl ještě dobře upotřeben na dva vozíky pro navážku na silnici a dovoz kamení. Bývalá cesta měla dosti velké stoupání, navážkou při budování nové silnice se toto značně zmírnilo, zvláště vyměřením silnice přes zahrádky od č. 1 a 2. Za odprodej těchto zahrad na silnici dostal J. Šnévajz z č. 1 dvakrát tolik výměry z obecního vedle své zahrady a Antonín Kutý z č. 2 po 7 Kč za metr čtver. Od roku 1895 vede okresní silnice od Bohuslavic ke Hvozdu přes pozemky obce kolem panského lesa Březiny. V tehdejší době byl starostou Josef Kočí, ten a někteří ze zastupitelstva se postavili proti vedení silnice přes obec a namítali, že obec bude ušetřena velkých přirážek a též od vandráků a vojska. Také pozemky občanů by musela obec platit, kdyby silnice vedla obcí, kdežto hrabě František ze Sylva Tarouců dal pozemek na silnici kolem Březiny zdarma. V pozdější době svého rozhodnutí hačkovští litovali.

Po několikaletém úsilí některých občanů se podařilo prosadit vybudování silnice od mostu k vesnici a přes ni. Tato stavba byla provedena přičiněním předsedy silničního výboru Antonína Jedličky ze Hvozda, starosty Josefa Vychodila a některých členů z obecního zastupitelstva. Po četných sporech byly středem obce vyměřeny silnice dvě, každá po jedné straně staré cesty. Kámen na cestu od mostu po "tabulkovou" cestu se lámal v Mačkalově skále (ve zmole pod mostem), na úsek do dědiny se bral kámen v Březině. Se stavbou se započalo 2.10. 1923 a dokončena byla 1924. Na stavbu tuto byla udělena podpora v nezaměstnanosti 9 Kč za osmihodinovou práci. Tuto podporu vyplácelo ministerstvo sociální péče v Praze. Mimo této podpory připlácela obec někomu 1 Kč denně. Mimo to někdo pracoval na obecní přirážku, která však později mu byla vyplacena a byla celkově na obecní přirážku připsána. Též četnictvo muselo dohlížet, aby se práce neopožďovaly. Stavba stála asi 100.000 Kč. Po ukončení této bylo započato se stavbou cesty k Rakůvce. Po jejím ukončení pomýšlelo se i na stavbu silnice ke Hvozdu "lávkovou cestou", jelikož však nouzová podpora v nezaměstnanosti byla v r. 1924 zastavena, muselo se od tohoto úmyslu upustit.

Náves byla posázena ovocnými stromy - karlátkami. Mnoho jich však bylo odstraněno při stavbě silnice.

Kamenný kříž na horním konci vesnice u č. 37 dal postavit a posvětil důst. p. Jan Pluháček z Haček č.13 v r. 1911. Na jeho místě stával dřevěný kříž, který již byl zchátralý. Druhý kříž postavil r. 1801 Martin Kubíček před číslem 3, tento se časem rozpadl a na jeho místě byl postaven druhý a vysvěcen od misionářů r. 1901. Kříž u Březiny dal postavit Gabriel Pluháček v r.1870.

Růst obce a počtu jejích obyvatel během let:

		Rok	Počet domů	Počet obyvatel
		1830	24	214
		1871	32	154
		1901	38	187
		1921	50	259

Náboženství v obci je vesměs římsko-katolické, národnost česká, jen 1 Němec.

Živnosti: r.1839 provozoval v č 42 Matěj Žváček kolářství, Antonín Žváček v 1900 v č 33 obchod, do 1913 Frant. Žváček v č.15 a Josef Žváček do r.1917 obuvníci, Frant. Pluháčková porodní bába. Koncem r.1926: hostinec a obchod - Jan Havlíček, po něm jeho syn Alois, řezník Josef Přikryl, velkovýroba lihovin Alois Vychodil č.55, obuvník Josef Zajíček, krejčí Emil Pluháček a Frant. Žváček, strojní stolařství Jaroslav Blažek, výroba cementových tašek, futer a koryt Josef Vychodil, zvěroklestitel Alois Blažek, tesař Alois Zezula, porodní bába Štěpánka Švecová.

Na kopci za vesnicí na místě, kde nyní stojí větrný mlýn, stával od roku 1865 dřevěný větrný mlýn se čtyřmi velkými lopatami, který se podle směru větru celý otáčel. Postavil jej Hubáček z Litovle v r 1865 a pak jej prodal r.1866 Františku Vychodilovi č.12 a ten zase dal synovi Cyrilu Vychodilovi, který jej prodal r.1900 Aloisi Blažkovi. Tento mlýn však 25.5. 1914 vyhořel, příčina není známa a ani požár nebylo pro velikou mlhu z vesnice vidět. Nynější mlýn od základů vystavěl dle svého modelu Josef Blažek, řidič, syn posledního majitele, v podstatě na původním místě r.1923. Vnitřní zařízení skupoval ze starých mlýnů v okolí, sám si je opravil a zdokonaloval a v r.1925 protože neměl vlastní dům, přistavěl k mlýnu obytné stavení pod č. 54. V r.1902 byla v Bohuslavicích založena mlékárna, v roce 1907 bylo z Haček 25 podílníků, kteří dodávali 41 985 litrů mléka. Během první války nastal výrazný pokles dodávek následkem zrekvírování dobytka. Když byla mlékárna založena, nosíval každý podílník osobně mléko do mlékárny a platilo se za 1 litr 9 haléřů, za války stoupla cena až na 3 Kč, poválečná cena se ustálila na cca 1,30 Kč. Mimo toho byla pak za rok vyplacena tzv. dividenda za 1 litr až 19 hal.

Na polích se nejvíce pěstuje rež (žito), ale v některých místech se daří i ječmenu a pšenici. Jako poslední úroda bývá zaset oves, načež se pole opět hnojí. Z okopanin hlavně brambory, krmná řepa (burda), tuřín (rápka) a cukrovka. V poslední době se dějí i ojedinělé pokusy s pěstováním čekanky. Z pícnin se nejvíce pěstuje jetel, s vojtěškou ( lucerka) činěny jen pokusy. Z luštěnin se seje hrách (mezi řádky brambor) a něco čočky. Ve válečném a poválečném období začali někteří pro vlastní potřebu pěstovat len a v zimě se pak učili příst jako před 70 lety.

V obci byla od 1925 obecní knihovna a v r. 1926 měla 30 svazků knih.

Před 1. sv. válkou existoval spolek "Národní jednota", který se po povolání členů do voj. služby v r.1914 rozpadl. Inventář převzal v r.1911 založený spolek "Sdružení venkovské omladiny". Tato zřídila v r. 1912 divadelní jeviště a v r. 1922 koupila omladina jesle do kostela za 950 Kč. Až do r. 1914 byl v obci ještě spolek "Veteráni". Byli to staří vojenští vysloužilci a kromě jiného chodili společně v průvodech a při různých slavnostech kostelních, každý člen platil příspěvek a pak měl pohřeb a hudbu na něm zdarma. Měli jednotnou uniformu - černé kalhoty, černé nebo tmavomodré kabáty až ke krku upnuté, na prsou zelené nebo červené šňůry, za kulatým tvrdým kloboukem velká černá kohoutí pera. Po válce tento spolek zanikl.

R.1920 byl založen spořitelní a záložní spolek "Reifeisenka" . Myšlenku tuto pojal Ant. Šnevajz, který se stal starostou spolku, pokladníkem byl Josef Vychodil.

V roce 1860 vyhořel Gabriel Pluháček v č.8 a roku 1885 Jan Jurníček v č.21 (soused vynesl žhavý popel na hnojiště a od toho vznikl požár). R.1914 vyhořel větrný mlýn Aloise Blažka, v 1916 vyhořel Fr. Pluháček v č.38 a Alois Šnévajz v č.11. Roku 1910 udeřil blesk do stavení Jana Jurníčka č.21. Blesk vletěl okenním rámem do kuchyně, dceři Gustě, sedící na posteli, proletěl kolem hlavy a ta zůstala sedět jako omráčená, dále kolem trámů dřevěného stropu do obrazu visícího na stěně, do síně a komorou ven, kde se ztratil. Současně uhodilo do lípy stojící v rohu zahrady při nynější silnici u č.37.

Zvykem bývalo stavění máje na návsi v předvečer prvního května. Býval to štíhlý strom zakoupený nebo ukradený v panském lese, zbavený kůry a nahoře ještě nadstavený jiným kmenem s vrškem, ozdobeným pentlemi a praporky. Stavěli jej mladí muži, starší radili a ženy přihlížely, hrála hudba. Máje byla pak ve dne v noci hlídána až do skácení, aby ji cizí chasa neukradla. Koncem května bývala za lidové veselice kácena. Na sv. Ondřeje (30.11.) sesypávali hospodáři u starosty dávky obilí pro hlídače, pastýře, obecního bubeníka a zvoníka, vše se pořádně zapilo. Při této příležitosti se přijímali mladí hospodáři, kteří se během toho roku oženili, mezi ženaté. Tito pak museli platit, obyčejně soudek piva.

Na zelený čtvrtek až do ranního klekání na Bílou sobotu chodili chlapci klapat. Po posledním klekání pak chodili dům od domu vybírat, co kdo dá, to pak prodali a peníze si rozdělili. V pondělí velikonoční byl "mrskut". Chlapci šlehali děvčata prutem, aby dostali červená vajíčka. Na oplátku jim pak chlapci o pouti kupovali cukrovinky.

Koledování o sv. Štěpánu a o Třech králích nebylo v obci zvykem. Zato se ujal zvyk stavět o vánocích dětem stromek.

Na smrtnou neděli vynášely děti (zvlášť chlapci a zvlášť děvčata) z obce smrt. Chlapci vycpali panáka slámou, nabodli na tyč a šli s výskotem přes dědinu a pod dědinou jej spálili. Děvčata šla též za chlapci v průvodu a zpívala. Jejich smrtka mívala bílé šaty vypůjčené od nejmladší hospodyně. Na květnou neděli se světily kočičky, které se pak zastrkovaly do polí.

Na popeleční středu chodíval "řemenář". Některý muž z vesnice se oblékl do roztrhaných šatů, chodil po vsi se zamazanou metlou a tuto otiskoval hospodyním v kuchyni někde na zdi. Nešlo-li to v kuchyni, kde mu v tom bránily ženy s hrncem vody nebo výkalů, zkoušel to v síni nebo venku na zdi.

Asi týden před svatbou chodili mládenci zvát na svatbu. Vešli do dveří a říkali: "Doufáme, že nám za zlé míti nebudete, že jsme tak všetečně a nenadále a to bez pozvání do vašeho příbytku vstoupili. Nestalo se to z vůle naší, ani z vůle pana ženicha, ani z vůle této mladé paní nevěsty. Stalo se to z vůle Boha Otce Všemohoucího. Oni vás žádají a my vás též žádati budeme, abyste se za ně nestyděli a dá-li Pán Bůh v úterý (či jiný den) na snídani se přichystali. Po snídani pak do poctivého bohuslavského chrámu Páně s nimi šli a tam se za ně pomodlili. Z poctivého bohuslavského chrámu áně pak se do poctivé obce hačkovské navrátili a tam pokrmy požívali. Pochválen buď Ježíš Kristus." Ten kdo to správně neodříkal či se nechal ostatními splést, odnesl si jen hanbu a smích celé vesnice. Před svatební večeří se házely mince na talíř nebo mísu, v němž bylo žito nebo kroupy a přitom se pronášela nějaká přísloví nebo přání nevěstě. Dříve též jezdívali družbové zvát na koních. Při vjezdu ženicha do dědiny pro nevěstu jej mládenci zalikují (zadrží). Po odříkání přivítání ženich zaplatí za nevěstu již dříve domluvenou cenu (80 - 200 Kč) a svatebčané, jdoucí s ním, kdo co dá a pak je mu dovoleno jet dále pro nevěstu. Kdo z mládenců a panen může, jde též do kostela. Z kostela zase zalikují vdané ženy všechny svatebčany. Za to co vyberou, mají pak některou neděli u nevěsty "pití". Přijde-li cizí nevěsta do vesnice, při takovém pití ji přivolají mezi sebe a též musí dáti nějaký příspěvek. Nedělkám se nosívalo "do neděl". Po narození dítěte nosívali příbuzné a známé ženy nějaké dary (peníze, na šaty, výbavu, jídlo...) Nedělka je ale také musela pohostit.

Dále uvádím některé momenty důležité pro obec Hačky nebo pro náš rod. Dal jsem úmyslně přednost uspořádání chronologickému před tématickým, i když to působí poněkud neuspořádaně, ale zase poskytuje lepší představu o běhu času. V 1. sv. válce bylo z Haček odvedeno celkem 52 vojínů, mezi nimi :

Kutý Antonín,      č.p. 2       svobodný
Kutý Antonín      č.p. 2       ženatý
Kutý Josef       č.p. 2       svobodný
Kutý Josef       č.p. 33      ženatý
Kutý František     č.p. 17      svobodný, nar. 1878 - nezvěstný od června 1916 na ruské frontě

25.10. 1925 - zemřel František Kutý (VIII-1) ve věku 87 roků

27.7. 1926 - zemřela Antonie Kutá (manželka výše uvedeného) v č. 17 ve věku 86 roků

26.11. 1926 - zemřela Františka Kutá (roz. Švecová) v č.33 ve věku 44 roků

8.12. 1927 - Marie Kutá (vdova po Františkovi IX-37) se provdala za Metoděje Horáka z Rakové

14.6. 1927 byla zahájena stavba kapličky místo staré, která byla odstraněna při stavbě silnice, ale na jiném místě (hody bývaly 6.11.)

9.1. 1928 si vdovec Josef Kutý (IX-12) z č. 33 vzal Anastázii Chytilovou z č. 27

V roce 1928 se konaly obecní volby, k 20.5. bylo v obci 134 voličů, odevzdáno 107 lístků, platných 103, na 9. místě se umístil Antonín Kutý z č 2 s 48 hlasy

15.1. 1929 byla schůze občanů o významu elektriky, referoval A. Juřička z Nové Dědiny. 14.12. 1929 byla podepsána smlouva s elektrárnou na zavedení elektriky. Na zavedení el. proudu obec obdržela 40 % subvence od státu.

Až do konce roku 1929 chodily kostelní žebračky (modlily a uklízely v kostele), o svátcích a hodech dům od domu po almužně, kde dostávaly mouku, vdolky, apod. Od nového roku byly placeny kostelní přirážkou.

První radio v obci měl Alois Šnevajz v č 11

Při sčítání obyvatel měly Hačky k 2.11. 1930 celkem 264 obyvatel, z toho 6 pravoslavných, což je zajímavé, protože zde dosud žádní nebyli. Pravděpodobně jsou to legionáři z ruské fronty, kteří tam během války přestoupili na pravoslaví a zůstali mu věrni i po návratu domů.

7.11. 1931 bylo stavěno telefonní spojení z Bohuslavic do Hvozda hačkovským katastrem.

R 1934 odešly pracovat do nemocnice k Milosrdným sestrám v Prostějově Blažena Pluháčková a Anežka Kutá (X-11) z č. 2.

V r.1936 byl zásluhou starosty Aloise Havlíčka a Aloise Vychodila byl založen sbor dobrovolných hasičů, přihlásilo se 33 členů činných a 12 přispívajících. bylo rozhodnuto pořídit motorovou stříkačku od nejbližší firmy - Hasičské závody Čechy pod Kosířem. Tam byla 27.6. 1937 zakoupena za 22 000 Kč včetně příslušenství a 200 m hadic. Byla s ní provedena zatěžkávací zkouška a plně vyhovovala. Na její zaplacení byly pořádány plesy, dobrovolná sbírka v obci a o příspěvek byly požádány firmy, pojišťovny, apod. Pro 11 mužů byl zhotoven pracovní oblek. Nebylo však kam stříkačku umístit a byla provizorně umístěna v kůlně domu č 20. V roce 1938 byla postavena zbrojnice na místě, kde stojí dodnes, současně byla k ní přistavěna místnost jako obecní kancelář.

Roku 1937 při jarní obchůzce shledal Alois Oháňka na svém pozemku pod dědinou propadliště asi 6 m hluboké, které se táhlo šikmo směrem k jihovýchodu. Na dně tohoto propadliště byla voda nazelenalé barvy. Prohlubeň se směrem dolů rozšiřovala. Podle pověsti se tam měla dolovat ruda. Byla snaha prohlubeň prozkoumat, ale pro dlouhodobou nepřízeň počasí a sesuvy půdy od toho bylo upuštěno, shora bylo vidět dole jen dva pilíře. Později byla zasypána.

První smlouva s elektrárnou se nerealizovala, teprve na základě smlouvy z 2.4. 1938 se začala 4 .9. 1938 stavět v obci rozvodná síť pro 25 odběratelů, ke kterým se během budování přidalo dalších 9. Montáž byla ukončena 29.11. 1938 a na svátek Ondřeje byla u starosty Havlíčka v hostinci oslava s elektrickým osvětlením. Veřejné osvětlení stálo obec 1850 Kč, rozvodná síť v obci 43 360 Kč. Bytová sazba byla stanovena na 2,50 Kč za kWh, za 1 kuchyň za 1 měsíc se platí při spotřebě do 5 kWh 12.50 Kč, 1 světnice za 1 měsíc při spotřebě do 2 kWh 5 Kč, 1 - 2 světla ve chlévě při spotřebě do 1 kWh 2 Kč, 1 světlo na dvoře při spotřebě do 1 kWh na 2 Kč. Proud pro světlo v ostatních místnostech (sklep, sýpka, komora apod. jsou zdarma) Nespotřeboval-li se povolený odběr proudu, platil odběratel plnou hodnotu ujednaných kWh. Spotřeboval-li se více, platil za každou další 1 kWh 1 Kč. Přípojky z rozvodné sítě až k elektroměru si platil odběratel sám a sice: přípojka jen na světlo - 245 Kč, přípojka na světlo a motorový pohon - 500 Kč, světelné hodiny 250 Kč, motorové hodiny 750 Kč. Instalace v domech: 1 světlo kolem 80 Kč.

V tomto místě je potřeba se vrátit k poslední generaci Kutých, která se v Hačkách narodila a žila. František (X-9) s Antonií Kubíčkovou měli pět dětí. Nejstaší Marie (XI-5) se provdala za Stanislava Fojtů z Loučky, František (XI-6) se oženil s Marií Zálešákovou z Uničova a měli jediné dítě Pavlínu (XII-6) která si vzala Jiřího Tomáše, Dalším ze sourozenců byla Antonie (XI-7) provdaná za Václava Grézla z Loučky, její sestra Ludmila (XI-8) se provdala za Ladislava Mokrého z Ostravy. Pokračování rodu zajistil Jiří (XI-9), který se oženil se Světlou Lužnou z Přemyslovic, kam se odstěhovali. Narodily se jim tři děti - Alena (XII-7) provdaná za Tomáše Tempíra ze Zábřeha, Michaela (XII-8) - manžel Jiří Žváček z Prostějova a nejmladší je Jiří (XII-9), zatím svobodný. O těchto osobách nemám již žádné matriční záznamy, protože aktuálně platný zákon o GDPR neumožňuje informace získat a zveřejňovat. Tím je celé genealogické bádání jako takové nyní i do budoucna téměř znemožněno a je odkázáno jen na údaje aktivně poskytnuté těmito osobami, což se většinou neděje.

Protože v Hačkách nyní už nikdo z potomků Kutých nebydlí, uvádím alespoň citace některých událostí z místní kroniky:

1944 - František Kutý (X-9) si vzal Antonii Kubíčkovou z Bouzova - Dolů.

- 4.6. zemřela Marie Kutá (vdova po Antonovi IX-1) z č. 2

Po osvobození obce (9.5. 1945) vojsky maršála Jeremenka - byl do obce vrácen zvon.

25.8. 1945 se narodila Marie Kutá (XI-5) v č. 2

V roce 1946 odešlo několik obyvatel Haček osídlovat pohraničí uvolněné po odsunu Němců, pokud vím nebyl mezi nimi nikdo z Kutých

11.9. 1946 se narodil v č. 2 František Kutý (XI-6) - vz výše

V 1946 bylo založeno spotřební družstvo Jednota, první prodejna byla umístěna v bývalém obecním domě (dnešní Bumbálka).

V r 1947 si František Švec jako první ve vesnici koupil traktor.

V r 1948 vyměnil Josef Kutý na svém domě doškovou krytinu za tašky.

V r 1949 začala propagace JZD a zakládání strojních a traktorových stanic. František Švec musel svůj traktor odevzdat bez náhrady do traktorové stanice v Haňovicích. V tomto roce se také začala budovat kanalizace.

23.12. 1949 se narodila Kutá Antonie (XI-7) v č. 2

Od 1.1. 1950 byla zrušena platnost církevních sňatků, napřed musel být obřad na úřadě a pak ev. v kostele. 16.6. KSČ jmenovala členy MNV a každý dostal dekret a musel složit slib věrnosti lidově demokratické republice a že bude pracovat pro blaho obce. Obilí ze sklizně muselo být odvezeno do výkupního skladu v Laškově, zemědělcům byly odebírány stroje jako traktory, samovazače, mlátičky apod., žádný ze sedláků již také nesměl mít služebné.

V první polovině srpna 1950 byl do obce zaveden telefon.

V r 1952 bylo provedeno čištění rybníka a postavena betonová hráz. Po adaptaci byla otevřena v č 25 prodejna Jednoty, první prodavačkou byla Marie Kosirzová.

1953 - 5.8. byl postaven dřevěný kříž před číslem 3, hasičský sbor pořídil pro své členy vycházkové stejnokroje.

1954 byla opravena hasičská stříkačka a přebarvena na tmavězeleno. 30.6. bylo v 13.45 hod zatmění slunce pozorovatelné i v Hačkách.

1955 - v Hačkách zřízena sběrna mléka u Fr. Pluháčka v č 38.

Od 16.1. 1956 jezdil přes Hačky autobus do Litovle a do Konice. Karosa v Senici přenechala hasičskému sboru vyřazené nákladní auto. První televizi v obci měl Ladislav Vychodil v č 48.

13.3. 1958 začal ve vsi řádný nábor do JZD a 25.6. proběhla ustavující schůze, předsedou se stal Josef Vychodil, ostatní členové předsednictva: Vladimír Vychodil, Švec František, Pluháček František, Vychodilová Filoména, Černohousová Marie, Mačkal Alois. Rostlinář Vychodil Vojtěch, živočichář Havlíček Alois, účetní Vychodil Jaroslav, pokladní Kutý František. Po žních byly rozorány první meze "Pod příkopou" pásovým traktorem a pak "Na dílech". V prvním roce činnosti JZD byla pracovní morálka velmi dobrá. Družstvo zakoupilo nový traktor, traktoristou se stal František Švec.

1959 - od 1. ledna přešlo družstvo z typu II na typ III a měl být skupinově ustájen dobytek, což se nestalo. Družstevníci začali být odměňováni pracovními jednotkami - po odpočtu příjmů a vydání byla stanovena výše pracovní jednotky, v Hačkách to bylo 10,50 Kč za jednotku, což bylo málo a představovalo to někdy celodenní práci. V naturáliích se dostalo za odpracovanou jednotku 2 kg obilí a 2 kg brambor, což bylo později sníženo. Měsíčně byla na odpracovanou jednotku vyplácena záloha 6 Kč. Od 1.6. převzalo družstvo záhumenkové krávy a 1.7. byl proveden svod dobytka do pěti stájí. Z příkazu ONV poprvé zaseta kukuřice na siláž. Majitelé lesů byli informováni, že lesy od 1.1. 1960 budou převedeny do družstva.

12.6. 1960 byly Hačky a Polomí sloučeny s Bohuslavicemi a staly se jen osadou. 24.3. 1960 byl požárnímu sboru přidělen nákladní automobil Ford. Družstvo zakoupilo druhý traktor, výfukovou řezačku a mláticí automat s lisem. V 1961 se sloučilo i JZD s Bohuslavice, před sloučením bylo za pracovní jednotku 22 Kč, po sloučení 16 Kč.

V 1961 zemřel Josef Kutý (IX-12) v č 33.

V dubnu 1968 bylo v Hačkách instalováno veřejné osvětlení. V březnu se započalo s odvodňováním luk pod dědinou, čímž zanikla i nevyčerpatelná studánka zvaná "Bahýnko", kde po celá staletí býval dostatek vody i když všude jinde již vyschla. 7.7. se konal sjezd rodáků kde hrála dechová hudba města Olomouce řízená hačkovským rodákem Antonínem Žváčkem. V tom roce se oženil František Kutý a odstěhoval se do Mladějovic.

V roce 1969 byl poprvé postaven ozdobený vánoční strom na návsi. V 1969 se Antonia Kutá (XI-7) provdala do Loučky.

1971 - do Haček a Polomí byl z Bohuslavic zaveden rozhlas (asi místní). Kaplička byla nově omítnuta a na zdi umístěny pamětní desky padlým z 1. i 2. sv. války (František Kutý z 1.války). Požární sbor dostal novou stříkačku PS - 8 místo staré, vyrobené v Čechách pod Kosířem.

V 1972 se začal budovat vodovod pro všechny tři obce napojený na trasu Hvozd - Klužínek. Každý občan, který žádal o připojení na vodovod musel v r 1972 odpracovat zdarma 25 hodin a v r 1973 60 hodin. Přípojku si musel každý zaplatit sám a 1 metr3 vody pak stál 60 hal.

V 1974 byly zbourány domy č 18, 19, 20. Byla vyasfaltována silnice přes obec.

V 1975 bylo již v Hačkách 14 osobních automobilů, první auto Škoda Oktavia koupil Ladislav Vychodil z č 48.

V 1978 se 12.12. přestěhovala Anastázie Kutá z č.33 k dceři Květoslavě (X-18) do Zábřeha.

1989 - brigádně provedena oprava vodní nádrže přičemž byl narušen pramen, který po léta zásoboval rybník a bylo nutno zhotovit přívod od horní obecní studny potrubím.

Od listopadu 1990 jsou Hačky opět samostatné, s vlastním starostou, kterým byl Josef Vychodil a jako obecní kancelář byla upravena místnost v hasičské zbrojnici, která k tomuto účelu sloužila již na první republiky. V 1990 byla střecha kaple pokryta hliníkovými taškami.

1992 - 1.8. zemřel ve věku 86 roků František Kutý (X-9) z č.2 a jím v této vsi vymřel rod Kutých po meči, který zde nepřetržitě žil téměř 400 let.
Jeho manželka Antonie Kutá v č. 2 zemřela 4.4. 1998 a nyní již v Hačkách nikdo z rodiny Kutých trvale nežije.